Hlavní stránka

Malé zdroje

Praktická energetika

Životní prostředí

O naší společnosti

Cesta starousedlíků do pekel

V úvodu jen jednu otřepanou větu. Cesta do pekel je často dlážděna dobrými úmysly. Sice otřepané, ale nanejvýš pravdivé a navíc velice aktuální rčení. Myslím, že by se na světě našlo málo lidí, kteří by nebyli schopni ve druhé půlce svého života jmenovat alespoň jeden takový příklad ze svého okolí.

 

Nevím kolik liberálů, spasitelů a zachránců světa letělo letadlem. Nevím kolik z nich před startem poslouchalo instrukce letušek a kolik jich o těchto instrukcích přemýšlelo zdravým rozumem. A přitom si osobně myslím, že tyto instrukce byly docela jasné, srozumitelné a užitečné. Jedna z nejdůležitějších zněla. Pokud dojde v letadle k nějakým problémům a cestujícím shora vypadnou "před oči" plynové masky, nasadí si ji urychleně nejprve každý sám a až potom pomůže například svým dětem nebo svému sousedovi. Chce snad někdo tvrdit, že je tento postup sobectví a egoismus? Že má daleko ke křesťanským hodnotám a k lásce k bližnímu?

 

Vidíte! A takové, ani jiné podobné užitečné instrukce nikdo z nás v letadle EU od letušek neslyšel. A slavní piloti EU nás dokonce nutí do postupů naprosto opačných. Z toho musí být zřejmé že takoví piloti do kokpitu EU vůbec nepatří. Nebo ještě lépe, že my všichni jsme do takového letadla neměli vůbec nasedat. A to letadlo ještě ani nedosáhlo potřebné cestovní výšky a už v něm došlo k tak mimořádně závažnému problému jako je neřízená migrace. Nyní se můžeme pouze modlit, aby se pilotům podařilo letadlo otočit a alespoň nouzově přistát tak, abychom my při tom přistání neuhořeli. Těžko nás někdo přesvědčí do takového letadla nastoupit znovu.

 

I když se za žádného liberála rozhodně nepovažuji, nejsem ale také ani žádný "Herodes". Co se ale děje v této době v našem prostoru, to už je opravdu hodně daleko za hranici zdravého rozumu. A vůbec nás neomlouvá konstatování, že něco takového tu ještě nebylo. A bude to jednou uvedeno v učebnicích jako příklad neuvěřitelné lidské stupidity. Nevím, jestli nějaký sociologický zákon definuje úměru mezi organizační schopností a výší společenského postavení člověka. Vím však, že je mezi takovými "kapitány" často neuvěřitelný rozdíl. Jedna věta dobrého státníka vyslovená ve správnou chvíli se správným obsahem je schopna postavit v několika vteřinách bez jediné cihly i koruny potřebný plot. A jiný "státník" naopak nevhodným obsahem věty vyslovené v nevhodnou chvíli je schopen v několika vteřinách protrhnout ochrannou hráz. A zaplavit tak "přírodním živlem" celé rozsáhlé oblasti. A přitom prvnímu státníkovy je často plísněno a ten druhý je vyzvedán do nebes. Pak se ale nedivme, že to tak ve světě vypadá. Zkuste veřejně prohlásit že je to všechno jen proto, že se svoboda a demokracie utrhla z řetězu a uvidíte co se snese na vaši hlavu.

 

Tolerovat migraci očima liberála a nebo ji dokonce podporovat byť z vlastního ekonomického prospěchu je cesta do pekel. A to pro obě zúčastněné strany. Je to vlastně takové moderní otrokářství. Proč stále chci získávat více jaká je moje potřeba? To na to nestačím sám? Proč k tomu pořád někoho potřebuji? Proč si pořád někoho najímat? Za tím může být jen jeden důvod. Můj záměr vyvléci se ze svých povinnosti a přenést ji na někoho jiného. Tím se vlastně stávám otrokářem. Dochází mně vůbec, že riskuji to, že mně jednou může můj "otrok " přerůst a nakonec budu já sám dělat na něho?

 

Takové úvahy ale proběhnou kolem člověka nejdříve až po jeho padesátce. Vtažen do víru svobodného podnikání se do té doby nedívá ani napravo ani nalevo. Honí se se a pořád něco buduje. Až to vybuduje, musí to potom o to starat a hlídat to. Když chce něco, na co sám nestačí, shání zaměstnance a pak si namlouvá, jak jim vlastně pomáhá, když jim dává práci. Jak se o ně musí starat. Pak se stane a okolnosti způsobí, že zaměstnance musí propustit. Ten potom zůstane bez prostředků i se svou rodinou. Neví si sám rady, dlouho strádá a nakonec mu "přeskočí". Jde a svého bývalého chlebodárce zastřelí. Až tak daleko může často zajít bezbřehá a nesmyslná ochota někomu pomáhat.

 

Nevidíte v tom souvislost ve vazbě na současnou migraci? Nevíte o žádném takové skutečném případě? Soutěžíme v tom kdo komu více pomůže, ale nedochází nám, že takovými kroky můžeme i škodit. A to mnohdy krutým způsobem. Sobě i domnělému potřebnému. Vrcholem pak je, když se do takových složitějších problémů vloží některá nekvalifikovaná media. Pak se to celé může stát docela vhodným podnětem pro nějakého filmového producenta.

 

14.11.2015

 

 

hlavní stránka