Hlavní stránka

Malé zdroje

Praktická energetika

Životní prostředí

O naší společnosti

Důvody k zásadní změně naší energetiky

Zjednodušeně se dá konstatovat, že průmyslová revoluce byla cca před 200 lety zahájena masivní těžbou pevných, později i kapalných a plynných fosilních paliv. Protože se zpočátku jednalo o potřebu značného množství hmoty, která se musela pro použití dopravit na místo potřeby, následoval rozvoj železnice. I toto řešení však bylo náročné na manipulaci, na vlastní spotřebu energie, na čas i na finanční prostředky. Proto jakmile došlo na elektrifikaci, tak se začaly stavět elektrárny v dosahu ložisek fosilních paliv. Tento trend pak způsobil postupnou centralizaci výroby elektřiny. To znamená, že výroba elektřiny v těch největších zdrojích byla situována pokud možno co nejblíže dolům a dále se posílala jen „po drátech“. A tento trend centralizace výroby byl pak výrazně posílen v posledních desetiletích, a to stavbou a provozem jaderných elektráren. Moje přesvědčení o nevhodnosti centrální výroby elektřiny má více důvodů. Při dnešní technické úrovni světa už tento systém výroby a rozvodu elektřiny nevyhovuje. Moderním a perspektivním řešením je nástup decentralizace energetických zdrojů. Jedině v tomto řešení je budoucnost naší energetiky a naše prosperita.

 

K tomu se v současné době hodí především zdroje poháněné zemním plynem. Takových zdrojů, resp. ložisek zemního plynu je však u nás velice málo. Proto se při tomto řešení nevyhneme závislosti na někom cizím. Využití zemního plynu umožňuje jeho snadná přeprava na velké vzdálenosti ve vymezeném teritoriu. Pravda je, že i tato varianta má svá rizika, ale ta jsou původu spíše politického než technického nebo provozního. Tato rizika jsou však často určitými politickými skupinami zveličována. Asi také proto, že odbornost mnohých politiků je v tomto oboru často značně omezená. Tento problém musí řešit především technici a obchodníci. Konec konců, v otázce kapalných paliv jsme závislí už dlouhá desetiletí a jinak tomu není ani dnes. V těchto ohledech se nezmění nic ani v budoucnu a nikdo se nad tím nepozastavuje. Navíc je v současné době dodávka zemního plyn do našeho regionu posilována dalšími novými plynovody z různých směrů.

 

Po změně režimu před 30 lety u nás plynofikace nastoupila poměrně slibně. Postavily se jí však do cesty různé lobbystické energetické skupiny, které cítily v dosahu astronomické zisky. A to tehdy možným přístupem k našim státním energetickým zdrojům, především k uhlí. Vinou bezvládí kolem organizace těžby našich pevných paliv stát následně přišel a stále přichází o obrovské prostředky, které už dávno mohl vynaložit na dokončení řádné plošné plynofikace. Dnes jsme už mohli mít všude ovzduší jako v Karlově studánce. A energetika už mohla být úplně někde jinde i bez jaderných elektráren.

 

Na tomto místě si nemohu odpustit jednu hodně jízlivou poznámku, která se asi občanům nebude líbit. Musím konstatovat, že organizace a řízení současné naší energetiky je v žalostném stavu a zdaleka nedosahuje možné úrovně logického řízení a organizace tohoto oboru. Hlavně proto, že byla bohužel do naší energetiky zavlečena naprosto nepochopitelná a nelogická liberalizace. To, co se v tomto odvětví dělo v posledních 30 letech, a k čemu dochází i dnes, to je do nebe volající diletantství. Anebo zlý úmysl.

 

Každý, kdo tehdy o tomto oboru něco věděl a byl v době změny ve vhodné pozici, ten si v energetice rychle našel bez ohledu na cokoliv a kohokoliv svůj vlastní zdroj příjmů. Tento zdroj se snažil ihned zakonzervovat a dodnes si ho pečlivě střeží. Samozřejmě, že takové lidi už dnes nějaký rozvoj tohoto odvětví vůbec nezajímá. Je to také především proto, že osoby znalé této problematiky ztratily motivaci a nepokračovaly plynule v nějakém systematickém rozvoji tohoto oboru. Vlivem náhlé změny se vývoj přetrhl a vznikla neskutečná anarchie a chaos. Snaha být za každou cenu světovými způsobila, že se začalo znovu a úplně jinak. Samozřejmě především ve prospěch jen těch, kteří byli tehdy u toho.

 

Možná, že také s následující myšlenkou nebudou mnozí souhlasit, ale já byl už tenkrát v tomto oboru činný, takže mohu srovnávat. Pokud je dnes někomu i 50 let a méně, nemůže toho o docela obstojném fungování tehdejší naší energetiky moc vědět. Někdejší naši velice masivní energetiku bylo možné provozovat s mnohonásobně nižšími náklady než dnes. Bylo tomu tak proto, že tehdy byla naše energetika jednoznačně postavena na vlastních státních zdrojích, kterými bylo nejprve hnědé a černé uhlí, později státní jaderná elektrárna Dukovany. A o nějaké liberalizaci v energetice nemohla být přirozeně vůbec řeč. Je pravda, že to tehdy odnášelo naše životní prostředí. To ale lze přisuzovat především obecné nižší technické úrovni tehdejších zdrojů. Musím ale podotknout, že už tehdy jsme stavěli energetické zdroje a celky po celém světě.

 

A protože byl logický vývoj přetržen, dnes mladý člověk těžko rozpozná ty současné nesmyslné a zbytečné chyby především v organizaci tohoto odvětví. Potom nemá sám nejmenší šanci odolat otřelým energetikům, operujících dnes na svých zabetonovaných penězovodech, směřujících z polostátních zdrojů na jejich konta. Ti si zajistili svoji existenci už před 30 lety. Potom se dnešní standardní „manažér“, bez hluboké odborné znalosti tohoto oboru a tvrdého osobního postoje, v takovémto drsném prostředí jen těžko prosazuje.

 

Svůj lví podíl na nynějším žalostném stavu naší současné energetiky má už zmíněné neskutečného diletantství a bezbřehá liberalizace. A ta nemá v energetice vůbec co pohledávat. Pro energetiku je to doslova prokletí. Stejně jako by to bylo v armádě. Energetika musí mít dnes ve společnosti naprostou prioritu. Vyžaduje stejně jako v armádě přísný řád a pořádek. Bez energie není ani armáda a policie nic platná. Energetika a dostatek energie může vynést společnost do nebes, ale její nedostatek ji může naopak srazit až do pekel.

 

Dnešní svět je postaven samozřejmě hlavně na penězích, ale vypadá to, že rozhodující faktorem je obchod. Ten má vyřešit vše. Ostatně tak to bývalo v minulosti vždy. Jenomže kdysi nebyl svět tak složitý a výrobky nebyly na takové technické úrovni. Dnes mohou fungovat kdejaké sankce čehokoliv a pro kohokoliv. Výrobce hledá levnou pracovní sílu kdesi na druhé straně nezdravě globalizovaného světa. Čím více je rozvinut obchod, tím větší je potřeba dopravy. Čím větší je potřeba dopravy, tím více se kazí životní prostředí, ale také narůstá potřeba energie. Pak se nedivme, že dostáváme nafackováno také od přírody.

 

Kdekdo řeční do energetiky, ale málokdo si uvědomuje, co vše může dostatek energie přinést, a naopak její nedostatek způsobit. Stačí se porozhlédnout po světě a srovnat oblasti s dostatkem a nedostatkem energie. Zdá se mi, že její opravdový dostatek by vyřešil 80 % světových problémů. Zdroje by ale musely být rozptýleny rovnoměrněji, než je tomu nyní. To však vyžaduje patřičnou odbornost, správnou organizaci, rozhodné řízení a také osobní odpovědnost. A to liberalizace v energetice rozhodně zajistit nemůže.

 

Dnes už nikdo nevyčíslí škody, které tato liberalizace v energetice způsobila nám všem. Jak těm chudým, tak paradoxně i těm bohatým. Nepřímé škody, které vznikly špatnou organizací, a navíc neznalostí problematiky, zůstávají skryté pro širokou veřejnost. Chamtiví a bezohlední „energetičtí zlatokopové“ si například vůbec neuvědomují, že když sami nepustí k budování a provozu energetických zdrojů také ostatní, třeba i jen drobné zájemce o výrobu, přicházejí o obrovské prostředky také oni. Tyto souvislosti nejsou mnohdy známy ani mnohým příslušným osobám z vedení státu. Zvláště, jsou-li to jenom politici bez příslušné odborné kvalifikace.

 

Naše republika je uprostřed Evropy a nedovede tuto výhodu využít. Spíše na tuto skutečnost doplácíme. Na jedné straně necháme prakticky bezplatně křižovat po naší republice kdejaká zahraniční vozidla, která ničí naše pozemní komunikace a zamořují naše životní prostředí spalinami i zvířeným prachem. A na druhé straně nevyužijeme naše bohaté mnohaleté zkušenosti s budováním energetických zdrojů.

 

Stavěli jsme energetické zdroje a zařízení po celém světě, a dnes dovolíme, aby zde, u nás, mezi sebou soutěžily, nebo se dokonce praly zahraniční společnosti o stavbu našich jaderných zdrojů, které si ani oni sami doma zbudovat neumí. Uvažujeme o tom platit jim u nás doma za jejich vývoj a výzkum při stavbě drahých a rizikových jaderných elektráren. My, stát s 10 mil. obyvatel, máme financovat jejich nejisté akce na praktickém vývoji a výzkumu, za stovky miliard.

 

Můžeme přece jakékoliv naše zdroje vybudovat sami, našimi lidmi, na našem území, uprostřed Evropy. V těch můžeme používat i nakoupené palivo ze zahraničí, kterým bude zemní plyn. Samozřejmě nesmíme zrušit uhelné elektrárny, ale tuto jejich část odstavit zatím pro případ nouze do studené zálohy. A hned vedle nich zrcadlově vybudovat plynofikovaný zdroj. Vždyť přece na jejich místě už existují nezbytné a drahé rozvodné energetické uzly.

 

Jedině plynofikací stávajících, ale i menších a malých zdrojů potom budeme moci maximálně a kvalifikovaně budovat a využívat také obnovitelné zdroje. Užitek to potom přinese nejen hlavně nám, ale i všem našim přímým i vzdálenějším sousedům. My bychom pak mohli dodávat naši vyrobenou elektřinu po celé Evropě mnohem snadněji jako např. Bulhaři, Italové, Švédové nebo Portugalci. Jsme přece uprostřed Evropy.

 

Jaký je současný stav naší energetiky

                          

Perspektivu rozhodně nemá naše energetika v budování dalších jaderných elektráren nebo velkých energetických zdrojů. Budoucnost patří především menším a malým lokálním zdrojům, a hlavně správné organizaci tohoto odvětví. Samozřejmě bez nějaké nesmyslné a nebezpečné liberalizace, a tím i bez chaosu.

 

A právě správná organizace je nejméně náročná na výši investic. Kvalitní energetika vyžaduje přísné a kvalifikované řízení a organizaci. V samotné energetice je soustředěno nejvíce prostředků, jak pro náš stát, tak i pro jednotlivé soukromé účastníky, výrobce i spotřebitele energie. Dosud však zde vládne neskutečný chaos a anarchie. Nejsou vhodně využívána ani ta nejzákladnější pravidla, možné formy a varianty nakládání s palivy a energiemi.

 

Naše veřejnost je už dlouho a trvale masírovaná potřebou odstranění finanční negramotnosti. Odborná znalost naší populace o energetice je však naprosto nulová. Přitom by mohl mít téměř každý náš občan na dosah ruky prospěch z vlastní vyrobené a prodávané elektřiny. V tuto chvíli však vše záleží především na postoji našeho státu a na jeho schopnosti tyto možnosti zorganizovat a využít. Stále platí, že když je bohatý občan, zcela určitě bude i bohatý stát. Když bude stát bohatý, bude také silný. A když bude silný, bude i bezpečný a s ním všichni jeho občané. Bohužel si dnes mnozí tyto souvislosti vůbec neuvědomují a stále jenom do státu kopou. Přitom státy, i když v historii různě měnily svoje formy, na světě existují už tisíce let.

 

Internet je chaoticky zavalen různými dílčími technickými řešeními v energetice. Stejný chaos je i v informacích, které prezentují všechna média. Tam se potom v odborných debatách často předvádějí představitelé různých samozvaných odborných a společenských uskupení i politických stran. Někdy to však vypadá jako rozhovory vegetariánů s abstinenty o slovácké zabíjačce. A to ještě s věšteckou koulí v ruce. A když tam někdo o energetice náhodou trochu něco ví, tak si jen čechrá peří a přetřásá obecně známé fráze stále dokola. Praktické potřeby a možnosti však nedovede obyčejnému člověku podat a vysvětlit. Existenci fyzikálních a přírodních zákonů si uvědomí až tehdy, když sebou praští někde na náledí. A mnozí z nich snad ani potom neví, proč si ten zadek vlastně natloukli.

 

Už v národní škole nás učili, že energie z ničeho nevzniká, nikde se neztrácí, jen se mění z jedné formy v druhou. Z toho lze potom logicky vyvodit, že energetika je především o provozu. Sloužit nám nebude například ani supermoderní kotel, ve kterém se nebude topit. Ani turbína, která se nebude otáčet. Ani plně nabitá baterie, ze které nebudeme elektřinu odebírat. Taková zařízení samozřejmě také potřebujeme, ale jen tehdy, pokud jsou určena jako provozní záloha. Protože je energetika především o provozu, znamená to, že je o společném chodu všech možných technických zařízení, která spolu v různých kombinacích spolupracují.

 

V energetice se většinou jedná o nepřetržitý provoz různých složitých zařízení navazujících na sebe, s měnícími se parametry provozu, s jistícími prvky všeho druhu, hlídajícími bezpečnost, spolehlivost i ekonomii provozovaného zařízení. Proto bývá přístup mnohých provozovatelů k takovýmto skutečnostem už ve své podstatě odtažitý. Každé zásahy do těchto procesů vyžadují hluboké odborné znalosti a praktické zkušenosti. Dá se to přirovnat k pilotovi dopravního letadla sedícího v kokpitu a prolétávajícího turbulencemi.

 

Mnohdy jsou současná opatření v naší energetice z celospolečenského hlediska přímo škodlivá a nebezpečná, anebo alespoň naprosto zbytečná. Jako příklad lze uvést podomní prodejce energie, systém tvorby energetických štítků budov, obchod s emisními povolenkami, tvorbu ceny elektřiny, obchody na energetických burzách, různé aukce dodavatelů a mnoho dalších. Těmito nesmysly se tento obor často jenom komplikuje a ještě více se stává nepřehledným. A právě to vyhovuje ledasjakému soukromému subjektu, který potom může ve svůj prospěch energetiku vysávat.

 

Je také vhodné upozornit na dosud málo známé problémy v energetice. Kolik lidí ví například o tom, že všechna paliva a vybrané nerosty v zemské kůře na území státu patří právě státu, tj. všem občanům, a ne těžařům? Kdo z občanů má vůbec představu o tom, o jaké astronomické prostředky přichází stát právě současnou formou spolupráce se soukromými těžaři? Kolik obyčejných lidí má představu o tom, jak provoz jaderných elektráren opravdu škodí nejen životnímu prostředí, ale i ekonomice? Kolik lidí ví o tom, jaká rizika nese nejen provoz, ale především likvidace vysloužilých jaderných elektráren? Kdo má představu o tom, jak se má správně tvořit cena elektřiny a co je naprosto nelogické, škodlivé až zhoubné na energetických burzách? Kolik lidí si dovede zkontrolovat faktury za elektřinu a plyn? Takových a podobných problémů je mnoho. A právě také do nich se pokouším vnést více světla a objasnit je především občanům neznalým této problematiky.

 

Možná budoucnost naší energetiky

 

Pokud má naše energetika fungovat logicky správně, bude muset náš stát do tohoto nejdůležitějšího odvětví razantně a od základů zasáhnout. A nesmí se ohlížet ani na nějaká nesmyslná pravidla a požadavky ani EU, ani nějakého poručnického mezinárodního Klimatického panelu OSN. Nesmí se ani ohlížet na relativní potřeby nějakého pofiderního společného trhu a zdeformovaných vazeb. Ty správné potom vyplynou samy od sebe, při správném a logickém provozování naší energetiky.

 

Z pozice sice řadového občana, ale znalého a zkušeného průmyslového energetika, si dovolím dát podněty nejen všem našim občanům, ale adresuji je i do těch nejvyšších míst, včetně příslušných ministrů. Bude potom na nich, co všechno z toho sami pochopí, nebo od koho se nechají zmanipulovat. A samozřejmě to bude také na občanech, co jim dovolí a v čem jim pomohou.

 

Dle mého názoru je třeba nejprve nově zbudovat naprosto samostatné ministerstvo paliv a energetiky, zcela odtržené od všech ostatních resortů. Je to příliš důležitý resort na to, aby se jeho problémy kdekoliv rozptylovaly. Není přece tak těžké pochopit, že energetika by měla být především nezávislým servisem pro všechny ostatní resorty, a to naprosto nezávislým, s patřičnou zodpovědností, bez toho, aby se o ni přetahoval kdekdo. Zajímavé je, že se před časem uvažovalo např. o samostatném ministerstvu informatiky a nedávno dokonce i o ministerstvu sportu (!). Ale za energetiku u nás vlastně nikdo ještě ani dnes kvalifikovaně nezodpovídá. Možná proto, že tímto organizačním opatřením by se alespoň trochu zpřetrhaly nežádoucí vazby současných početných lobbystických skupin na vedení energetiky. Je o to zájem?

 

Již v minulosti u nás takováto organizace fungovala dlouhá léta. A je obecně známé, s jakými obrovskými výkony si musela naše energetika poradit. Ještě dnes z toho všichni žijeme. Přece ze samotné logiky vyplývá, že všude na světě, pokud má cokoliv řádně fungovat, musí mít k dispozici nejprve energii. V současné době tomu tak u nás není. Energetika je u nás jen služkou všech, a pouští jí žilou kdekdo. A tak nám všem unikají obrovské prostředky bez povšimnutí. Právě proto, že energetika musí sloužit všem, musí mít přesný a přísný řád a pravidla. Pak se na ní budou moci podílet všichni. Ale s respektem k daným pravidlům a přírodním zákonům. A rozhodně to pak bude ku prospěchu všech.

 

Osobně vůbec nechápu, proč vlastně do naší energetiky liberalizace pronikla. Tento naprosto nesmyslný trend byl nastartován po politických změnách v Evropě. Bezhlavě jsme přijímali ze západních praktik naprosto vše, a tak se rozšiřoval chaos. Když do tohoto narůstajícího chaosu byl u nás odpovědnými osobami dokonce zřízen nezávislý Energetický regulační úřad, byla katastrofa dokonána.

 

A aby to nebylo tak jednoduché, tak se pak začnou u nás místo přehřívaných měst, začouzených vesnic, potřebného dokončení plošné plynofikace, schnoucích lesů, všude se povalujících odpadků, řešit například tající ledovce v Grónsku, smog v Indii nebo likvidace pralesů v Jižní Americe. A pokud přebereme ze současného poblázněného světa ještě i řešení uhlíkové stopy, nezbude nám nic jiného, než abychom opět vylezli na stromy. Obávám se ale, že ani to možné nebude, protože dnes už ani mnozí regruti neumí udělat kotoul vpřed. Natož aby uměli lézt po stromech… Vrcholem všeho je, že se začne projevovat jakýsi samozvaný Klimatický panel OSN a v jeho závěsu i EU, se snahou pasovat nás na nesvéprávné obyvatele planety. A sami se staví do pozice našeho poručníka.

 

Vedení našeho státu by mělo nekompromisně zrušit liberalizaci energetiky ve všech ohledech a převzít řádné řízení tohoto odvětví. Řízení energetiky je natolik důležitá činnost, že ji lze postavit dokonce nad úroveň řízení obrany státu.  Bez energie se totiž nepohne kolo jediného automobilu, jakéhokoliv dopravního prostředku, letadla, ale ani tanku nebo traktoru. Bez energie se nerozsvítí jediná žárovka v žádné nemocnici, ani na žádném úřadě nebo ve fabrice. Navíc stejně vznikne v energetice naprosto dostatečný, ne-li ještě větší prostor také pro soukromý sektor.

 

Pro to všechno je kromě zbudování nového resortu energetiky nutné také zrušit naprosto nesmyslnou nezávislost Energetického regulačního úřadu a podřídit ho přímo vedení státu, nebo ho úplně zrušit. Je to naprostý nesmysl, podobně, jako by měl být nezávislý třeba generální štáb armády. Dá se také úspěšně spekulovat o někdejší potřebě zřízení tohoto úřadu. Kdo a proč ho vůbec potřeboval a dodnes na něm vydělává?

 

V dalším kroku by si měl náš stát za každou cenu plnohodnotně vzít zpět všechny polostátní firmy. A to nejen v energetice. A další už nikdy nepřipustit. Ty fungují jako čerpadla a penězovody prostředků ze státní pokladny na soukromá konta. Nutné potřebné služby od soukromých firem pro stát je přece možné si nasmlouvat. Usnadní to tak i kontrolu plnění takovýchto služeb a vymezí to bezpodmínečně nutnou odpovědnost.

 

Dále by si měl náš stát udělat pořádek v cenách elektřiny. Jako jediný subjekt by měl od všech našich soukromých výrobců vykupovat veškerou vyrobenou elektřinu, jedině on s ní disponovat a prodávat ji dále, ale přímo až konečným spotřebitelům. Tím by především získal potřebnou kontrolu prakticky nad celou energetikou. A za druhé by motivoval 10 mil. občanů, včetně neuvedeného množství zaměstnanců v různých „našich“ firmách, k budování vlastních energetických zdrojů. A nemusel by si lámat hlavu, z čeho zaplatí zcela nesmyslné nové jaderné reaktory. Měl by tak rázem vyřešeny také všechny obnovitelné zdroje. Všechny škodlivé dotace (také) do energetiky by potom odpadly. Návrh, jak to udělat, je také popsán v dalších kapitolách knihy.

 

Náš stát má pro to dost prostředků a může pro distribuci elektřiny využít fungující státní firmu ČEPS, zajišťující hlavní rozvody elektřiny. Technicky to možné je, a má to celé také logiku. Jak už bylo zmíněno, je bezpodmínečně nutné, aby stát jako nejvyšší autorita sám stanovil a také garantoval ceny paliv, elektřiny i tepla. Tím by svou výrobu i výrobu ostatních soukromých výrobců odřízl od energetické burzy. Burzy jsou prakticky jen ovládací panel těch nejbohatších anonymních světovládců, které si mohou tímto panelem lehce regulovat výši svých příjmů podle své potřeby. Svá paliva a své zdroje přece nemusí náš stát deformovat kdesi na energetických burzách. A všechny ceny nakupovaných paliv i prodeje elektřiny se dají výhodněji dohodnout přímo. Na to přece dobrý obchodník nepotřebuje někoho třetího, který má také své požadavky.

 

Bude trochu problém zbudovat pro přenos elektřiny nové a dostatečné chytré sítě. Ale také pro řešení tohoto problému máme dobře našlápnuto. Zdá se, že i v tomto oboru bychom se mohli časem stát lídry v Evropě.

 

Liberalizace cen v energetice je naprosto nepřípustná a nemá ani žádnou logiku. Ceny musí být stanoveny a také garantovány státem, protože jde o strategickou komoditu. Není přece možné, aby v tomto procesu byly zapojeny desítky nebo i stovky různých překupníků, kteří takto vysávají prostředky jak ze státu, tak i z konečného odběratele. Četné informace veřejnoprávních médií o tom, kolik odběratelů změnilo svého dodavatele, je nad slunce jasnější manipulace energetické lobby s odběrateli. Dokonce mnozí rádoby energetici ve vysokých funkcích se sami chlubí, jak často své dodavatele mění. Případné vnitrostátní provádění aukcí elektřiny a plynu je doslova zločinem s tolerancí státu. Mnohé sektory současné organizované energetiky lze bez obav zařadit mezi případy vhodné pro psychiatra Chocholouška. Je to naprostý Kocourkov.

 

Jak potom chcete šetřit paliva i elektřinu, když si konečný spotřebitel může prioritně jenom vyhledávat nejlevnějšího dodavatele, místo aby sám systematicky činil úsporná opatření a opravdu energií šetřil? Jak chcete úspory srovnávat? Co bylo v minulosti naprostou samozřejmostí, dnes už je zcela neznámé. Kdo dneska něco ví o měrných spotřebách paliv a energie? Celý náš současný systém organizace energetiky je postaven na hlavu. Snad nikde v žádné oblasti není tolik nepořádku a takový chaos, jako právě v naší energetice. Je to proto, že za poslední tři desetiletí neměla energetika prakticky žádného pána a zde si každý dělal doslova, co chtěl.

 

Také proto je nutné naprosto uvolnit a sjednotit výkup elektřiny od všech provozovaných zdrojů, a to hlavně bez diskriminace a dle jasných pravidel. Organizovaným výkupem a prodejem elektřiny získá stát vedle daní také nemalé prostředky do státní pokladny. Pokud by se snad snažil někdo tvrdit, že stát si takto vydělávat nemůže, tak je to jenom k smíchu. Pokud není samozřejmě v područí někoho zvenku. Pak by to však bylo spíše k pláči. Stát může prakticky všechno. Zvláště, když to dělá pro lidi.

 

Také si myslím, že nastala doba, a je nejvyšší čas, začít tvrdě bojovat se současnou globalizací a tu se snažit paralyzovat, jak jen to bude možné. Bude to však velmi obtížné. Obecně to znamená začít budovat velmi silné státy. A ty musí být opřeny o silné rodiny, které jsou základní jednotkou státu. Zatím se propaganda většiny médií snaží stát i rodinu spíše degradovat, než posilovat. Od samoúčelných nadnárodních firem a různých uměle vytvořených nadřízených soustátí občan žádnou podporu čekat nemůže. Dokonce tam často musí nepřímo i „odvádět desátky“.

 

Z toho všeho si já osobně odvozuji i naprosto škodlivý dopad naší účasti v EU. Přesto, že jsem kdysi souhlasil se vstupem, za tu poměrně krátkou dobu se svět i Evropa vyvinuly tak, že dnes se současnou formou členství v EU nemohu v žádném případě souhlasit. Už jako profesní energetik nemohu souhlasit s jakoukoliv formou područí naší energetiky Evropské unii. Rozhodně bychom si měli zachovat naprostou suverenitu v energetice, stejně jako v armádě. Opačné kroky jdou jednoznačně proti národnímu zájmu i proti obecnému trendu decentralizace energetických zdrojů, a ohrožuje to naši vlastní energetickou bezpečnost. Naše energetika musí fungovat v rámci Evropy jako lokální a nezávislý zdroj.

 

To samozřejmě neznamená nespolupracovat s ostatními členskými státy. Naše potřeby a státní zájmy však musí mít i v tomto vztahu absolutní prioritou. To přece nevylučuje spolupráci s kýmkoliv. Musí to být ale v souladu s našimi možnostmi, a ne jenom s potřebami partnera. Spolupracovat přece mohou jen dva nebo více suverénních subjektů nebo států. Nic jiného spolupráce není. Jenom při spolupráci jednotlivých subjektů se může výsledná síla sčítat. Jedině z toho důvodu mohla být přece kdysi ukončena i druhá světová válka.

 

Konečné shrnutí budoucích potřeb a možnosti v naší energetice

 

Podrobnosti jsou rozvedeny v dalších jiných kapitolách této knihy. Samozřejmě stejně jako celá tato kniha, je toto pouze můj názor, o kterém jsem ochoten se přít a diskutovat v českém jazyce s kýmkoliv.

 

Tedy můj osobní názor na řešení je:

 

01. Zbudovat samostatné ministerstvo energetiky, odtržené jak od všech ostatních resortů. Dále samozřejmě zrušit nezávislý Energetický regulační úřad.

 

02. Zrušit v tomto resortu liberalizaci ve všech ohledech, a stanovit a státem garantovat všechny ceny státních paliv, tepla a elektřiny.

 

03. Legislativně umožnit budovat především menší a malé kombinované zdroje elektřiny, a to v kombinaci s obnovitelnými zdroji. Bez diskriminace organizovat výkup a prodej elektřiny na úrovni státu.

 

04. Zatím provozovat, ale dál už nerozšiřovat jaderné zdroje a vyhořelé jaderné palivo uplatnit někde v zahraničí. V knize je také rozveden můj osobní názor na případnou možnou směnu jaderného odpadu za zemní plyn.

 

05. Všechny současné velké uhelné elektrárny zrekonstruovat na kombinované se zemním plynem. A provozovat je výhradně na zemní plyn. Samozřejmě s možností použití původního pevného paliva v případě nouze. I za cenu případného postupného zpětného odkoupení elektráren od současných provozovatelů do rukou státu. Ložiska paliv stejně patří našemu státu, proto je potřeba se podle toho chovat a nevzdávat se přínosů z těžby ve prospěch těžařů. Těm přísluší pouze úhrada ceny za vlastní těžbu včetně zisku. Nic jiného, tedy v žádném případě cena samotného zdroje. Samozřejmě že veškeré vytěžené uhlí potom patří výhradně státu, a jedině ten s ním může disponovat. A to má náš stát potom logicky k dispozici zdarma. Pokud by tomu tak opravdu bylo, pak není vůbec potřeba hovořit o nějakých cenách uhlí na burze. A cena naší elektřiny vyrobené z uhlí by musela zásadně klesnout.

 

28.06.2020

 

 

hlavní stránka