Hlavní stránka

Malé zdroje

Praktická energetika

Životní prostředí

O naší společnosti

Emisní povolenky

Toto je jeden z mnoha příkladů nesmyslné snahy zachraňovat klima naší planety. Je to vlastně neuvěřitelné diletantství a vše nasvědčuje tomu, že jde současně i zde o obrovskou manipulaci. Celé dění kolem toho je jenom jedno velké divadlo. Zakrývá jen obrovský podvod na obyčejných lidech, ale dokonce i na celých státech.

 

Princip systému spočívá vlastně v tom, že kdokoliv, kdo na to má, ten si může zaplatit povolenku, a na základě toho pak ovzduší legálně znečišťuje. Opravdu skvělé řešení. To jsme tady ale už také kdysi měli. Někdy před 600 lety. Tehdy se kupovalo odpuštění hříchů. Tak zvaně se kupčilo s odpustky. Emisní povolenky jsou dnes vlastně jen kopie toho, co tenkrát pranýřoval mistr Jan Hus. Tehdy to ale u samotné platby skončilo. Dnes je však tento proces daleko sofistikovanější. A je povýšen až na úroveň celospolečenskému prospěchu. Údajně to má být jeden z těch nejlepších způsobů, jak naši planetu zachránit.

 

Přitom je to už ve své podstatě celé technický nesmysl. Úkolem prý je snižovat škodlivé emise unikající do ovzduší. Proto se sleduje hodnota tohoto procesu až na jeho konci. Tou je množství odpadu. Přitom ani množství tohoto odpadu není možné technicky nijak změřit. Jak chcete změřit nebo zvážit 1 tunu CO2 unikající z komínu elektrárny? Tu lze jenom nepřímo vypočítat. Samozřejmě tato metodika od samotného počátku umožňuje manipulaci a znesnadňuje její kontrolu. A sumarizovat tyto hodnoty z celého světa je vrchol naivity. Z tohoto nesmyslu se dá vyvodit jeden závěr. Kdo na to má, může bez obav znečišťovat ovzduší.

 

Sledovat důsledek škodlivého procesu jako kontrolní údaj je možné a dokonce žádoucí. Ale řídit kvalitu ovzduší na celém světě tím, že budu limity na konci procesu převádět z technických jednotek na peníze a s tím pak obchodovat, to už je opravdu mimo chápání normálního člověka. To je podobné jako byste chtěli řídit škodlivé účinky z produkce a spotřeby potravin, třeba i toho hovězího masa, a při tom obchodovali s povolenkami lidských exkrementů.

 

Lidé, kteří o této metodice rozhodli, nevědí o energetice a spalování vůbec nic. Dělají takové nesmysly, místo toho, aby si nejprve obstarali řádné a zaručeně pravdivé bilance z energetiky, ty průběžně revidovali, zkoumali složení paliv, upravovali paliva do vhodné podoby pro spalování, zdokonalovali přesnost měření parametrů. Volili a organizovali správné režimy provozovaných zdrojů, Zdokonalovali metody čištění spalin, sledovali nejen spotřeby paliv, ale i účinnost zdrojů, prováděli pravidelné revize technického stavu zařízení.  A především motivovali provozovatele k dodržování všech potřebných technických parametrů. Dnes se všechno sleduje a řídí jenom pomocí peněz. Jinak to snad ani odpovědné osoby dnes už neumí. A to je naprosto špatné a může to být dokonce i nebezpečné.

 

Nesmyslnost tohoto řešení spočívá také v tom, že je to celosvětová metodika. A je nad slunce jasnější, že není možné cokoliv na světě řídit z postu světovládce. Na takovém řešení se nikdy celý svět neshodne a nikdy nepřistoupí. To jsou jenom nereálné touhy psychopatů, ovládat současný svět.

 

Mohu si dovolit emisní povolenky napadnout, protože jsem za těch zatracených komunistů nějakou dobu znečišťování ovzduší naší fabrikou osobně hlídal. A to bez počítače. Vždy po Novém roce jsem na to měl čas do 15. února. Podle daných regulí, které byly sepsány v jednom malém a tenkém sešitku jsem vypočítal pomocí mechanické kalkulačky a logaritmického pravítka, co nám v uplynulém roce vyletělo komínem. Při výpočtech se vycházelo ze složení paliva, jeho množství a časového rozložení spotřeby. Musel jsem brát v úvahu výkon spotřebiče. U pevného paliva se odečítalo množství vody i popela v použitém palivu. Muselo se kalkulovat i se světlostí a výškou komínu. A ještě některé další údaje bylo potřeba při výpočtu použít. Výsledek jsem potom uvedl do předepsaného jednoduchého formuláře. Šéf ho podepsal, a já jsem výpočet včetně výsledku odnesl do finanční účtárny. A podle mého výpočtu účtárna proplatila státní správě poplatek za znečištění ovzduší naší fabrikou v uplynulém roce. A bylo po emisích. Bylo to jednoduché a mělo to logiku. Celé to byla práce na dvě hodiny. Co potom stát provedl s těmito penězi jsem přesně nevěděl. Pravděpodobně je investoval do mnoha způsobů, jak emise snižovat. Jedno jsem však rozhodně věděl. Stát měl k dispozici docela seriózní výchozí údaje podle kterých se mohl rozhodovat. Jak a kdo s těmito údaji nakládal, byla už jiná věc. To už bylo mimo můj vliv. Zbývá jen zdůraznit, že všechna níže uvedená přímá technická a provozní opatření, byla konána průběžně. Stálá kontrola byla naprostou samozřejmostí. A to podle lokálních regulí.

 

Nezávisle na tom, čas od času přicházela do fabriky nějaká neúplatná osoba ze Státní energetické inspekce. Ta prováděla kontrolu z hlediska ekonomie provozu a dodržování tehdejší příslušné legislativy. Vždy to byl odborník, který znal charakter našeho provozu. Nechal si předložit zápis z poslední kontroly, provozní předpisy, energetické bilance, příslušnou průvodní dokumentaci a osvědčení. Studoval dokumentaci a procházel si příslušné provozy třeba i několik dnů. Z toho provedl zápis, ve kterém byly uvedeny všechny zjištěné chyby a nedostatky především s ohledem na ekonomii provozu. A také zde byly uvedeny termíny pro odstranění závad. To potom předal přímo řediteli podniku. Ten celý problém potom řešil s osobní zodpovědností.

 

Zmíněnou kontrolní osobu potom po nějakém čase střídala osoba z tehdejšího Ústavu technického dozoru. Ta měla podobný úkol, postupy i závěr, ale zaměřovala se na technický stav zařízení a bezpečnost jeho provozu. Drtivá většina energetických zařízení totiž spadá mezi vybraná technická zařízení se zvýšenou mírou ohrožení bezpečnosti provozu. Tím bývala a stále jsou zařízení tlaková, zdvihací, plynová a elektrická.

 

Na těchto praktikách se toho v zásadě moc nezměnilo. Tyto dvě instituce existují i dnes. Pouze s obměněným názvem.  Jak ale dnes pracují, to samozřejmě už přesně nevím. I když statut vybraných zařízení zůstal, přístup k úrovni technickým zařízením se ale dnes zásadně změnil. Dle mého názoru výrazně k horšímu. Tehdy se prakticky veškerá technická zařízení svým provedením i provozem opíralo o naše technické normy ČSN. Ty měly zásadně závaznou platnost. Dnes mají bohužel pouze charakter doporučení. A výsledkem toho je zase jen chaos, stejně jako v zákonech tvořených parlamentem. Důsledek je potom ten, že se musíme podřizovat všeho znalým samozvaným světovládcům z Davosu a politikům z EU, které živí především ideologie. Přitom odpovědnost neseme my.

 

Samozřejmě na to může kdokoliv namítat, že nám i tak tehdy umírali lesy. To je naprostá pravda. Ale tehdy je ničila síra, dnes je ničí kůrovec. Zmíněná tehdejší opatření byla technicky značně nedokonalá, ale měla v sobě mnohdy víc logiky jak dnes. Stejně jako tehdy. je i dnes snaha vše utvářet a podřizovat ideologiím. Nyní je na tom horší to, je dnes je svět ve všech ohledech mnohem složitější. Je tak mnohem nebezpečnější uhýbat i technickým pravidlům a snažit se i tyto fyzikální a přírodní zákony liberalizovat.

 

Pravda dříve nebo později vyjde najevo. Emisní povolenky ani dotace nebudou nikdy v praxi fungovat. Jejich virtuální použití je proti přírodním zákonům. Je to záměrně vytvořená mlha, užitečná pro ty největší loupeže v historii lidstva. Tak, že se po čase zjistí, že bohatí ještě více zbohatli a chudí ještě více zchudli. A na planetě se pak bude dýchat ještě hůře. Pak teprve ti chudí zjistí, že obchodování s emisními povolenkami je naprostý nesmysl a že byli podvedeni. A jak to nakonec všechno dopadne, to ví jenom Bůh. Jen aby potom nedošlo na stejné řešení, jak to před 600 lety udělali husité. Za pomocí cepů, palcátů a vidlí.

 

14.12.2019

 

 

 

hlavní stránka