Hlavní stránka

Malé zdroje

Praktická energetika

Životní prostředí

O naší společnosti

Jádru zvoní hrana

Zdá se vám tento názor příliš radikální a realizace nereálná? Dnes už je však jasné, že teoreticky i technicky je možné jádro nahradit. Mnohé státy k tomu už přikročily. Je to především plynofikace, která značně usnadní decentralizaci a zlevní následný provoz. A na ni pak lze snadno navázat užití obnovitelných zdrojů. Jak k tomu přistoupíme my a jak to zrealizujeme my, je jen na našich představitelích. Jde jen o to, jestli bude silnější zdravý rozum zúčastněných nebo chamtivost příslušné lobby.

 

Tahanice kolem jádra existují u nás od samotného počátku. Perou se mezi sebou rozum i emoce a jaderného odpadu stále přibývá. První naši jadernou elektrárnu se podařilo uvést do provozu komunistům poměrně snadno. Začali stavět i druhou, dokonce přes zkušenosti s Černobylem. A také přes námitky některých našich sousedů. S ohledem na vynaložené prostředky a hospodářskou setrvačnost zainteresovaných byl nakonec i Temelín uveden do provozu. Po letech provozu se však ukazuje, že z toho náš stát má pramalý užitek. Spíše problémy, co s "vyhořelým" jaderným palivem. A tyto problémy rozhodně malé nejsou. Užitek z toho mají především ti, kterým naše nezodpovědné orgány dodávají elektřinu, přesto že si sami devastujeme naše životní prostředí. Vše se děje spíše v setrvačnosti pod trvajícím tlakem dosud vlivných bývalých polistopadových garnitur.

 

Na světě se přemýšlí, jakým způsobem získat nové druhy energií. Jaderní odborníci si lámou hlavu s tím, jak uvést do života a přimět k užitku jadernou fúzi. U nás se zvažují možnosti, kdo a jak by tato megalomanská díla rozšiřování jaderných elektráren realizoval.

 

A jak už to tak ve světě chodí, pod svícnem bývá tma. Kdo si vůbec všimne, že energii máme naprosto všude kolem sebe. Kam se člověk podívá, všude samá energie: teplo! To za určitých okolností pro nějaké účely využít umíme. Ale teplo z jeho přírodní formy přímo na elektrickou energii zatím převádět neumíme. Je to dost zvláštní, když elektřinu vyrábíme a doposud jsme v celé její historii vyráběli prakticky výhradně z tepla. Pokrok nelze zastavit. Opět jedna otřepaná fráze. Svět a život už je prostě takový. Spousta lidí přehlíží mnohá fakta, aniž by si to uvědomovala. Možnost vyrábět elektřinu přímo z okolního tepla tady je, jen je potřeba tuto technologii technicky dořešit a uvést do života. Toto není rozhodně jednoduchá záležitost, ale vydat se tímto směrem je rozhodně perspektivnější jak směřovat výzkum  k výrobě z  jádra. Bezpečné řešení výroby elektřiny z jádra je stále v nedohlednu a také nikdy neumožní decentralizaci zdrojů. A právě toto zůstává nutnou podmínkou pro provozní bezpečnost systému.

 

Hodně papíru už bylo popsáno o riziku, které s sebou nese výroba elektřiny z jádra. Za dobu tohoto provozu už lidstvo posbíralo nějaké zkušenosti. Nezdá se však, že by se bezpečnost užití jádra zvyšovala. Lidé nemají představu ani o důsledcích blackoutu, natož o důsledcích nějaké jaderné katastrofy zde, uprostřed  Evropy.

 

Navíc také jaderná elektrárna je velikým zdrojem globálního oteplování. Prakticky se o tom nemluví, ale je tomu tak. Všeobecně se prohlašuje, že jaderné elektrárny neprodukují skleníkové plyny. To je sice pravda, ale stejně vyrábí jen třetinu elektrické energie z potřebného množství tepla stejně jako v klasických tepelných elektrárnách. A toto teplo se musí vyrobit v jaderném reaktoru elektrárny. A jaderná elektrárna se neobejde ani bez vody. A kolem tohoto faktu je také podezřelé ticho.

 

Je to můj osobní názor, který pravděpodobně nic nezmění. Přesto považuji za nutné ho vyslovit.  Hledat způsoby výroby elektřiny vývojem jaderné energetiky, stejně jako hledat příčiny globálního oteplování, je cesta do slepé uličky. Přesto tyto kroky považuji rozhodně jako užitečný obecný výzkum, který pravděpodobně přinese užitek zcela něčemu jinému. Praktický význam výroby el. energie to ale nemá. A stávající výroba je hodně nebezpečná především z důvodu narůstající tvorby jaderného odpadu. Opakovaným použitím se stejně nikdy radioaktivita zcela neodstraní.

 

Nemám patent na rozum, ale dle mého názoru je další rozšiřování výroby z jádra příliš složitá a drahá záležitost. Tento princip potom stejně nevidím masově využitelný s ohledem na jeho složitost. A budovat další jakékoliv masivní zdroje jde vlastně proti trendu decentralizace zdrojů. Nikdy se zcela úplně vyloučí tvorbu jaderného odpadu. Nejúčinnější způsob vývoje naší energetiky vidím v dokončení dávno započaté celkové plynofikace státu.

 

Je to řešení, které výrazně zvýši účinnost energetických zdrojů, umožní jejich decentralizaci. Tím sníží ztráty přenosem energie a především umožní účast na investicích soukromým firmách. Zbudovat plynovou elektrárnu jakéhokoliv zvoleného výkonu si dnes už může dovolit mnohem více soukromých firem, jak to bylo v době realizace jádra. Postupně tento sektor pak může přejít výhradně do soukromých rukou. Je také relativně snadná plynofikace stávajících uhelných elektráren na obojí palivo. Uhlí potom může zůstat jako záložní palivo. S budováním plynových elektráren je možné začít v bez mnohaletých průtahů a navíc bez účasti zahraničního kapitálu. Na to nepotřebujeme ani zahraniční rozumy. Kdysi jsme budovaly tepelné elektrárny po celém světě.

 

Je jenom nutné, aby pro tyto kroky stát zajistil dostatek zemního plynu. Je to především otázka politická a obchodní.

 

Jaderné elektrárnu bude možné postupně odstavit z provozu do studené zálohy. Ty potom nebudou tak dále produkovat jaderný odpad. Mohou však po dobu jejich životnosti zůstat k dispozici pro neočekávané události. Nebezpečnější jak vlastní provoz našich jaderných elektráren je narůstající množství jaderného odpadu.

 

 

02.11.2016

 

 

 

 

 

Pohled 1

 

Zde je fotografie pořízená z oken Bohunické nemocnice v Brně, chvíli po západu slunce 01.12.2010. Chci tímto ukázat na masivní únik tepla z JED, která je jeho zdrojem ve vzdálenosti cca 30 km.

 

 

 

 

hlavní stránka