Hlavní stránka

Malé zdroje

Praktická energetika

Životní prostředí

O naší spoječnosti

Jak se nám žije

Začnu trochu zvláštním upozorněním. Možná jste si všimli, že při rozhovoru vedeném ve stoje s druhou osobou, i při bezděčném malém pohybu směrem k druhé osobě, tato ustoupí o stejnou vzdálenost od vás. Takto se může chovat kdokoli a kdykoli. Tento jev jsem nestudoval ani systematicky ani nahodile. Prostě jsem tuto informaci někde získal, vyhodnotil a logicky uznal. Této úrovni bude také odpovídat i moje podání laika.

 

Já bych nazval takovýto blíže neohraničený prostor osobním ochranným teritoriem každého člověka. Prostor kam si nenechá za standardních okolností nikoho vpustit.  Je to něco naprosto běžného, normálního a lidského. I když při dnešním, značně zdeformovaném chování společnosti, jsme často dokonce nuceni tento, dalo by se říci „pud sebezáchovy“ potlačovat. Kdo se chová takto přirozeně, je často nazýván xenofobem, rasistou a netolerantním člověkem.

 

Všimněte si tohoto jevu při nastupování jednotlivých osob do veřejného dopravního prostředku. Každý si sedne nejprve tam, kde ještě nikdo nesedí a přisedne si k někomu až poté, když už to prostě jinam nejde. Stejné je to například při vstupu do restaurace. Zde také i samotná vstupující osoba hledá nejprve prázdný stůl. Chcete si sednout v parku na lavičku? Pravděpodobně se poohlédnete nejprve po prázdné lavičce. Když už není zbytí, přisednete si také k někomu, ale tak, abyste měli dostatečný odstup od osoby už sedící. Tento odstup si volí každý sám. Stejně tak se zachová za normálního stavu každý. A podobných případů by se našlo více.

 

Takovéto přirozené chování však často všichni neakceptují. Dokonce ani ti, kdo mají za úkol tvořit pravidla chování ve společnosti a dohlížet na jejich dodržování. Mnohdy tuto oblast nezvládají ani profesionální manažeři. O mnohých politicích, kteří „nám vládnou“ už ani nemluvě.

 

I když je nám stále vtloukáno do hlavy, že naše populace vymírá a u nás obyvatel ubývá, nikdo už nevěnuje pozornost tomu, že se lidé velmi často i nechtěně musí stále více sdružovat. Samozřejmě, že na to má vliv především neustálý pokrok. Je to sdružování v oblastech a lokalitách, ve městech a příměstských částech. Je to ale i v dopravních prostředcích všeho druhu, na úřadech, sportovních podnicích, kulturních prostorách včetně již zmíněných restaurací apod.

 

Nejhorší však je to v bytových domech společných vlastníků všech možných uskupení. Tam se lidé sdružují vůbec nejčastěji a zdržují se tam vlastně natrvalo. V takových místech a případech se velice snadno mohou teritoria jednotlivých osob, nebo skupin (rodin) často překrývat a průšvih je na světě. Nejčastěji je to hluk, ale může to být i pach, případně různá nepřístojná chování. K tomu hluku bych rád upozornil zvláště na jednu nesmírně důležitou skutečnost. Kolik školených top manažerů vůbec ví, že spánek je po dýchání druhá nejdůležitější fyziologická potřeba člověka?

 

Vždy a všude ve společnosti je potřeba bezpodmínečně vytvořit vhodná, nekompromisní a jasná pravidla chování. Bez potřebných příslušných pravidel žádná společnost nemůže řádně fungovat. V těsném závěsu potom musí kráčet kontrola. Mnozí „poťapaní“ liberálové za tím budou sice vidět šikanu a ztrátu demokracie, ale všechno je to o správném řízení na všech úrovních. Zvláště v těchto případech je třeba striktně rozlišovat vládnutí a řízení.

 

V minulém režimu docházelo k masovému sdružování obyvatel především v bytových družstvech a zásadní problémy nebyly. Dnes se pod jednou střechou sdružují družstevníci, ale nově také majitelé samostatných bytů a je z toho problém jako hrom. Vlastníci bytů se nastěhují do svého bytu, a mnohdy jsou přesvědčení, že si mohou v domě dělat co chtějí. Často jim nedochází, že přesto, jsou ve svém vlastním bytě, současně bydlí ve společném domě. A ten musí být někým spravován a udržován v provozu. Špatná současná legislativa má na svědomí stav, že se v takovém bytovém domě často neznají ani bezprostřední sousedi. Takové bytové domy pak často nemají pána a vládnou tam bývalá bytová družstva spíše ze setrvačnosti. Bytová družstva pak často brání budování dalšího možného „společenství vlastníků bytů“, protože za stávajícího stavu mají zajištěn nekontrolovatelný zisk z pochybného zabezpečování provozu.

 

Je potřeba do budoucna direktivně zajistit jasný stav vlastnictví a také odpovědnosti. A určit v každém takovém bytovém domě domovnický byt, Při dnešní úrovní techniky přece nic nebrání tomu, aby takový byt byl kdekoliv v každém vchodu. Ať už pod střechou nebo hned za vchodovými dveřmi. Tyto praktiky domovnického bytu jsou dlouhodobě vyzkoušeny a jsou schopny zajišťovat standardní provoz i pořádek v domě. Jinak se budou dále hromadit problémy spojené s občanským soužitím. V takovýchto případech by mělo být přímo zákonem nařízeno zřízení společenství vlastníků bytů jednoznačně při jakémkoliv podílu vlastnictví. Momentálně se výklady organizace bytových domů hodně liší.

 

V této souvislosti bych rád upozornil na jeden můj poznatek provozáka z energetiky. V každém bytě je k užívání elektrická energie a voda, často i zemní plyn. Toto všechno může přímo ohrožovat bezprostřední i vzdálené sousedy bydlící pod jednou střechou. Ještě dnes je v živé paměti obrovský požár výškového domu v Londýně, při kterém zahynuly desítky obyvatel.

 

Nic z toho však za současně platných zákonů údajně nepodléhá povinnosti provádět pravidelně kontroly takovýchto vybraných zařízení. Protože v bytech, ale i v rodinných domcích existuje tolik přeceňovaná „domovní svoboda“, je neúnosně snižována bezpečnost všech bydlících.

 

Všude jinde, i ve společných prostorách bytového domu, musí být totiž elektrické i plynové zařízení prokazatelně a pravidelně v daných termínech kontrolováno včetně kvalifikovaných měření. Nejen že v bytech a rodinných domcích o takovýchto kontrolách, tak zvaných provozních revizích, často neexistují žádné doklady, ale nic takového se ani fyzicky povinně neprovádí ani nepožaduje. Jako kdyby v bytech a rodinných domcích neexistovaly přírodní zákony. Já osobně tento fakt považuji za velmi nebezpečný stav. Pak se nedivme, že občas i vznikne požár od el. rozvodu, vybuchne plyn nebo se někdo udusí. Že tyto tragédie jsou daní za domovní svobodu může prohlásit jen blázen. Přitom pracovník technického servisu v případě poruch praček, ledniček, kotlů apod. také vstupuje do domácnosti bez soudního povolením. Velké nebezpečí z této nečinnosti ohrožuje všechny ostatní zvláště ve výškových bytových domech.

 

Nějaká výsledná opatření s ohledem na podmínky spolužití byla v poslední době už uzákoněna. To ale zdaleka nestačí. Je mně jasné, že se v těchto věcech budou zvláště agresivně „stavět na zadní“ především liberálové a jim podobní tak zvaní ochránci „svobody a demokracie. Právě proto je ale nutné řešit udržení standardních lidských vztahů nekompromisně a s patřičnou razancí.

 

Stejně je tomu i v ostatním veřejném prostoru. Tam se prakticky všude „překrývají osobní i skupinová teritoria“. Na jedné straně máme v našem předimenzovaném parlamentě přehřátou výrobní linku na zákony, na druhé straně padají z této linky převážně nepoužitelné zmetky. A zase je na vině totální absence vhodného řízení.

 

Jak je vůbec možné, že tisíce podnapilých a zdrogovaných lidí na různých technoparty může bránit ve spánku tisícům jiných lidí. A policie na to jenom kouká, aby se tam nedělo něco horšího. Chová se úplně stejně jak ta zatracená EU, když jim po Evropě pobíhají statisíce migrantů.

 

Kam jsme to došli, že ústavní soud úředně zakáže dohled na dodržování pořádku a pravidel ve veřejném prostoru plném problémů? Co to stálo za úsilí zajistit, aby jeden druhého tolik neobtěžoval ve veřejném prostoru. Třeba kouřem, ať už z cigaret nebo z komínů. Jak dlouho ještě bude muset policie doprovázet zfanatizované sportovní fanoušky ze stadionů na nádraží. Že je při tom často hrubě narušována místní doprava, to už nikoho ani nenapadne. O morálce na silnicích je lepší se ani nezmiňovat. To už je tak ohraná písnička, že ji ani nikdo nevnímá. Jak je možné, že šmejdi mohou opakovaně už dlouhá léta okrádat a terorizovat důchodce? Pejskaři také svým značným dílem přispívají do košíku špatných lidských vztahů. Je zde také ještě jedna skutečnost, která je zcela mimo pozornost odpovědných. Různé kulturní a společenské mega akce. To nejsou jen již zmíněné technoparty. Různé festivaly, koncerty a mnohdy docela zbytečně organizované akce velkých počtů osob. Jejich důvodem často bývá pouze snaha o tok zisků na konta vybraných jedinců. Mnohdy je to kultuře a společenskému životu hodně vzdálené. Osobně nejsem zapřisáhlým odpůrcem podobných mega akcí. Jsem v letech, kdy už jsem schopen se takovým akcím sám vyhnout nebo je naopak vyhledat. Ale myslí někdo také na ty, kteří nejsou schopni uniknout v daném prostoru a čase těmto pro ně negativním vlivům? Na nemocné a jinak postižené, na ty bez zdůvodněného osobního zájmu? Na ty, kterým překáží hlučné ohňostroje a petardy? Na ty, kterým mnohdy nesmyslné průvody a pochody zabraňují ke včasnému dosažení nutného cíle a pod?

 

Ať se na tuto problematiku člověk dívá z jakéhokoliv úhlu pohledu, vše je to o zodpovědné a kvalitním řízení společnosti. V žádném případě nemohu přijmout názor, že si dnes může kdykoliv a kdekoliv dělat co chce. To, co dnešní společnost nejvíce potřebuje, je nějaký logicky fungující „řád“. Opačnému smyslu tohoto slova se říká „neřád“. Tomuto slovu snad už bude rozumět více lidí.

 

V Brně 03.09.2017

 

 

 

 

hlavní stránka