Hlavní stránka

Malé zdroje

Praktická energetika

Životní prostředí

O naší společnosti

Likvidace jaderných elektráren

Stále narůstá intenzita hovorů a debat o údajné potřebě rozšiřování našich jaderných elektráren. O jejich konečné likvidaci se však ve veřejném prostoru nemluví vůbec. Proč asi? Myslíte si, že jejich životnost je nekonečná? To sotva. Problém je ten, že likvidovat jadernou elektrárnu lze až tehdy, existuje-li nějaké konkrétní povědomí o úložišti jaderného paliva a odpadu. A kolik občanů si vůbec může uvědomit tuto souvislost? Diletantstvím už byl kdysi fakt, že součástí tehdejšího projektu budovaných jaderných elektráren nebyla likvidace jaderné elektrárny. A také jak se naloží nejen s vyhořelým palivem, ale také s kontaminovanými zbytky jaderné elektrárny. Bez toho se vlastní projekt elektrárny neměl vůbec objevit na prknech projekčních kanceláří. Natož kopnout do země.

 

Na tomto místě nechci podrobně rozebírat to, že dnes nelze ani v energetice uvažovat o realizacích čehokoliv dokonce v několika desetiletích. Důvodů je více. Dnešní svět jde tak rychle dopředu a vše se tak mění, že to, co bude už za týden, by si netroufla předpovědět ani Libuše. Jen naprostý laik si nevšimne, že trendem dnešní energetiky je atomizace energetických zdrojů. Jednou provždy skončila éra velkých centrálních zdrojů. Nenávratně pryč je doba, kdy nám ve škole vtloukali do hlavy zásadu, že čím větší energetické zařízení je, tím je větší jeho účinnost. Dnešní úroveň techniky je úplně někde jinde. Ta dnes mnohým odpovědným, včetně kantorů, utekla o mnoho koňských délek. Své má na svědomí i módní zájem mladých o kde jaký obor, jenom ne o techniku a matematiku. Tyto obory jsou totiž jednoznačně dané a z faktů mohou uhnout jen vědci a vynálezci. Tím jsou tyto obory v ledasčem podmíněny hlavně znalostmi, a ne povrchními kecy.

 

Poslanecká sněmovna i senát jsou přecpány právníky, psychology, politology, historiky i politiky z povolání. Kolik z nich rozumí energetice, mechanice, fyzice, elektřině, technologiím apod. Zakořeněný hloupý názor, že na to všechno mají politici své odborníky a expertní týmy, je opravdu k smíchu. Rád bych věděl, jestli pan Ford nic nevěděl o motorech, Edison či Křižík o elektřině, nebo pan Baťa o technologii výroby bot. To všechno jsou výmluvy a hloupé zdůvodňování všech těch samozvaných neschopných.

 

Na štěstí, o své slovo se začínají hlásit některé sociální sítě s jejich opravdovým kladným přínosem. Na tomto místě bych rád zmínil YouTube. Některé prezentace zde rozhodně neoplývají anonymitou a jsou docela reprezentační. Zkuste si zde vyhledat problémy likvidace jaderných elektráren, nebo úložiště jaderného paliva. S velkou pravděpodobností mnozí z vás rázem změní názor na jadernou energii.

 

Myslíte, že ti, kteří dnes hledají místo a plánují úložiště jaderného vyhořelého paliva, jsou schopni si představit, jak bude svět vypadat a jaké v něm budou podmínky v roce 2060? Vždyť je to naprostá hloupost.

 

Jen jedna taková možná varianta, kterou jsem letmo zahlédl kdesi na internetu. Někde likvidovali jadernou elektrárnu. Vzniklo podezření, že se část kontaminovaného kovového materiálu dostala do nedalekých hutí. Dovedete si představit, jak se asi potom chovali potenciální odběratelé? Myslíte, že je možné vyloučit, aby se jakýkoliv kontaminovaný materiál nezačal nekontrolovaně povalovat kdekoliv ve veřejném prostoru? Tím materiálem nemusí být pouze kov. To může být i stavební materiál nebo jenom zemina. To je jen jeden docela nepatrný příklad.

 

Horší už je, když postavíte jadernou elektrárnu na zelené louce. U nás to bylo v obou případech. Nejprve to bylo v Dukovanech, později i v Temelíně. Ono to ani jinak dost dobře nejde. Rázem se tak z toho stane také energetický uzel. Trafostanice, VN rozvodny a sítě, přívod chlazení, železniční vlečka pro dovoz paliva a následný odvoz do úložiště. To všechno jde udělat. Co ale potom, až elektrárna doslouží? Co bude potom následovat? Konec světa bude asi těžko. To se bude elektrárna stále rozšiřovat? Budou se přidávat další bloky a strojovny? Zabírat další pozemky? A co s těmi vysloužilými provozy? Kdo tu likvidaci zaplatí?

 

Myslíte si, že by taková jaderná elektrárna šla přestavět na muzea, galérie nebo dokonce byty, jak se to dnes občas objevuje při klasických vysloužilých průmyslových provozech (brownfieldech), aby se taková likvidace starého mohla zafinancovat? Je velice pohodlné a snadné uvažovat, že stavbou další jaderné elektrárny budeme mít energetiku zajištěnou 50 let dopředu. Co ale potom? Ve světě je údajně v provozu asi 450 jaderných bloků. Já se ale ptám, kolik reaktorů je už vyřazeno z provozu a také zlikvidováno bez následků na životní prostředí? Já to nevím, ale osobně jsem v dostupných zdrojích nenašel ani jeden takový případ. Našel jsem však informace, že současné likvidace jaderných elektráren se neplánovaně komplikují, protahují a tím samozřejmě prodražují.

 

S likvidací jaderných elektráren je dosud velice málo zkušeností, pokud vůbec nějaké seriózní informace existují. Říká se, že likvidace takové elektrárny může trvat několik desítek let, a nějaké odhady se blíží až 100 letům. A co bude na jejím konci, a jaký bude konečný výsledek, to vám dnes nikdo neřekne. Přesto se však pořád dokola omílá potřeba rozšiřování takovýchto zdrojů. Dokonce někteří politici, kteří asi o energetice nevědí vůbec nic, se v této domnělé potřebě shlíží a snaží si budovat takovéto a podobné chrámy marnosti a zbytečnosti k obrazu svému.

 

I kdyby se pro konečnou likvidaci odkládaly od samého počátku nějaké potřebné prostředky, jak chcete vykalkulovat jejich potřebu na konci provozu? Povoláním jsem jen provozní technik, ale dovedu si odvodit, že konečné výsledky veškerých ekonomických kalkulací platí pouze ve chvíli podtržení výsledku. Zítra už platit nemusí. To nejsou technické výpočty. Jen na okraj dodávám, že nedílnou součástí života jsou také vize, zkušenosti a z nich vyplývající předpoklady.

 

28.06.2020

 

 

hlavní stránka