Hlavní stránka

Malé zdroje

Praktická energetika

Životní prostředí

O naší společnosti

Stane se elektřina také platidlem?

Někdy mně to připadá, že hlavní brzdou rozvoje naší energetiky je bezhlavá posedlost, anebo spíše rafinovaný ziskuchtivý záměr, některých našich energetiků, za každou cenu budovat jaderné elektrárny a velké zdroje. Dokonce jsem zaregistroval vážně prezentované vize o budování obnovitelných zdrojů paralelně s jadernými elektrárnami. Myslím, že takové představy nejsou vůbec reálné a schází jim logika.

 

Takovýto záměr, spojovat jádro a obnovitelné zdroje, by měl stejný efekt, jako kdybyste práskali bičem nad spřežením slona a tažného psa. Každé zvíře si svoji práci samozřejmě odvede, ale společně by takový povoz daleko nedojel. Za současné technické úrovně světa nejsou tyto dva rozdílné zdroje elektřiny spolu vůbec kompatibilní. Nikdy nebudou moci řádně spolupracovat s ohledem na propastný rozdíl v objemu svých výkonů.

 

Nemohu si pomoci, ale já za takovou snahou vidím těch příčin hned několik. V prvním řadě je to povrchní znalost energetiky. Dále je to strach z nových řešení, podložený neochotou nést osobní odpovědnost. Ta vychází z nízké odborné kvalifikace těch, kteří mají něco rozhodovat. Ono je také mnohem snadnější stavět velké jaderné zdroje za peníze daňových poplatníků. Naše současné jaderné zdroje byly postaveny za státní peníze, ale z jejich provozu dnes těží navíc i soukromí akcionáři. To je právě ten negativní vliv polostátních firem. Je mnohem jednodušší pro minoritního pasivního akcionáře získávat prospěch z dividend. Takové postavení už potom není podmíněno vůbec žádnou kvalifikací. Potom také může být soustředěna odpovědnost za provoz těchto zdrojů také do rukou vybraných soukromých jednotlivců, a to se stává pro energetiku velice nebezpečné.

 

Dle mého názoru má současná obrovská ekonomická nerovnost světa původ právě v energetice. Nebudu zde nyní rozebírat důsledky nerovnosti, Chci to jen konstatovat jako fakt. Vysvětlím to jen krátce, přesto, že by se o tom dala napsat celá kniha. Celosvětovou nerovnost kdysi nastartovaly, a stále ji rozšiřují, především těžařské společnosti uhlí, ropy a zemního plynu. A v návaznosti na to, tomu v současné době napomáhá právě provoz velkých energetických zdrojů, včetně jaderných.

 

Vše vychází z paliva. Každé existující palivo má naprosto unikátní postavení. Ještě i dnes je na ně pohlíženo pouze jako na hmotu, kapalinu nebo plyn o určitém vzhledu, s určitou váhou a ostatními fyzikálními vlastnostmi. To ale zdaleka nestačí. Palivo je unikátní tím, že má v sobě energii, kterou umíme řízeně uvolňovat. A protože ji umíme i změřit a vypočítat, můžeme ji také vyhodnotit, a nakonec i ocenit. Potíž je ale právě v tom, že ten poslední úkon vůbec neděláme. Pro cenu paliv si místo toho raději zajdeme na energetickou burzu. A do té už cenu vnitřní energie nikdo nezapočítá, a tím ji obrovsky devalvuje. A právě zde vzniká ta obrovská disproporce mezi cenou a hodnotou, která způsobuje tu obrovskou ekonomickou nerovnost ve světě. Podrobněji je tato problematika rozebrána na jiném místě.

 

Je nad slunce jasnější, že za snahou rozšiřovat jádro stojí především jaderná lobby. Je to vidina obrovských bezpracných zisků plynoucích z dividend, zajištěných následnou výrobou elektřiny z jádra v polostátní firmě ČEZ. O nějaké snaze zajišťovat energetickou bezpečnost státu, nebo zájem jít perspektivní cestou rozvoje energetických zdrojů, nemůže být zde ani řeči. Prostě naše energetika neměla za posledních třicet let pána s patřičnou autoritou, který by jí kvalifikovaně řídil z celostátního pohledu.

 

V současné odborné praxi se stále přehlíží význam malých energetických zdrojů. A právě tyto zdroje mají perspektivu. V budoucnu budou zdroje elektřiny rozptýleny tak, že se nám o tom ani nezdá. Zdroj možná bude v každém sporáku, pračce, žehličce… Velké zdroje elektřiny dost možná v budoucnu úplně zmizí ze světa. Ať už je nahradí třeba nějaké malé obnovitelné zdroje, nebo nějaké speciální tepelné mikroelektrárny, nebo dosud ještě neznámé a neobjevené zdroje a technologie.

 

Jakékoliv malé zdroje je mnohem snadnější vyvinout, vyrobit i používat. Masové užívání malých zdrojů usnadní jejich vlastní vývoj i vývoj případných nových technologií. Od budování klasických jaderných elektráren se toho nikdy nedočkáme, leda tak ztratíme čas a prostředky. Velké množství malých zdrojů hladce pokryje velkou potřebu, ale velký zdroj si poradí s malou potřebou jen na úkor ztrát.

 

Realizace a provoz malých zdrojů je mnohem jednodušší, rychlejší a samozřejmě také levnější. Navíc ale malé energetické zdroje poskytují mnohem více provozních možností. Právě trvalá vidina velkých energetických výkonů, blokuje úvahy o zcela nových možnostech s malými energetickými zdroji.

 

Podívejme se na jednu provozní možnost malých energetických zdrojů docela z netradičního úhlu pohledu. Za malý energetický zdroj můžeme považovat také jakoukoliv kogenerační jednotku poháněnou zemním plynem. Takovéto jednotky jsou i u nás poměrně snadno dostupné. A jejich vývoj na vyšší technickou úroveň ve svých rukách rozhodně máme u nás doma. Říkejme jim domácí tepelné elektrárny.

 

K takové domácí tepelné elektrárně můžeme docela snadno připojit jakýkoliv současný standardní obnovitelný zdroj. Samotný obnovitelný zdroj by byl z provozního hlediska velmi nestabilní. Pokud se ale bude moci „opřít“ o domácí tepelnou elektrárnu, je po problému. A pak se stane taková jednoduchá varianta velkým přínosem a naprosto stabilním zdrojem.

 

Taková domácí tepelná elektrárna může pak být v provozu kdykoliv. Jakmile nastanou vhodné podmínky pro provoz obnovitelného zdroje, původní domácí tepelná elektrárna mu „automaticky předá funkci“ v maximálním možném rozsahu a sama stáhne svůj provoz na potřebnou hodnotu, nebo se odstaví úplně. Tím uspoří palivo. Jakmile výkon obnovitelného zdroje nebude stačit s potřebným výkonem, znovu se přihlásí o slovo domácí tepelná elektrárna a rozdíl automaticky vyrovná. Taková domácí (malá) tepelná elektrárna potom působí v tomto malém zdroji jako nezbytná a velice užitečná berlička.

 

Samozřejmě v takovémto režimu nebude nic bránit tomu, aby obě sekce zdroje mohly být v provozu souběžně. Bude záležet pouze na potřebném výkonu. Za současné technické úrovně muže být do systému připojena jak fotovoltaická, tak i větrná elektrárna. Technicky nebude nic bránit výrobci elektřiny, aby současně uspokojoval svou potřebu a při tom dodával do sítě také elektřinu pro ostatní, a to nejlépe prostřednictvím státu. Bude to otázka pouze sjednaného diagramu dodávky, případně i odběru. Umožní to patřičná úroveň automatiky takového zdroje. U takovýchto malých zdrojů je to naprosto jednoduché, protože se zde prakticky neprojeví žádná tepelná setrvačnost zařízení. Jsem přesvědčen, že takovýto kolísavý režim může technicky a bez větších problému zvládnout zdroj až do výkonu 10 MW. Bude záležet na typu zdroje a také na možném a potřebném provozním režimu.

 

Nic přece nebrání tomu, vyrábět elektřinu ve velkém množství, v mnoha takových malých kombinovaných elektrárnách. Je to naprosto jednoduché, a je to jen otázka přístupu výrobce a provozovatele. Samozřejmě také technické úrovně automatiky a správně dimenze zdrojů pro potřeby energie, i úrovně přenosových sítí.

 

Toto jednoduché použití malého kombinovaného zdroje potom může nastartovat zcela revoluční přístup k energetice samotné a k jejímu provozu. Takovéto malé kombinované zdroje umožní technicky i finančně přístup kdejakému jedinci nebo malé, či větší skupině budoucích provozovatelů. Provoz takovýchto zdrojů i v našich klimatických podmínkách potom umožní využití obnovitelných zdrojů energie naplno, a to i při zachování stabilního nepřetržitého provozu. Princip využití tohoto systému je v podstatě docela jednoduchý.

 

Realizace systému ve velkém už bude trochu obtížnější a dlouhodobá. A asi bude vyžadovat tvrdou ruku a rázné řízení. Chce to, aby náš stát, jako garant nejvyšší strategické komodity, kterou je elektřina, stanovil a garantoval její cenu, vykupoval veškerou vyrobenou elektřinu od všech výrobců na území státu, a on jako jediný s ní přímo disponoval. Tedy aby ji také sám prodával, ale přímo až konečným odběratelům. Pokud možno bez nějakých zbytečných překupníků. Prakticky by potom elektřinu jako garant, se svou marží, zpět přerozděloval jakémukoliv tuzemskému odběrateli. Tedy firmám, institucím i občanům. Ti všichni by ji potom státu zaplatili. Pokud k tomu pověří nějaké společnosti, prosím. Ale aby tuto elektřinu nabízelo občanům 80 až 90 překupnických firem, to už je neuvěřitelný zločin na občanech. Stát by také jako jediný mohl přebytky této elektřiny vyvážet do zahraničí, a tak plnit státní pokladnu. Jeho vnitrostátní marže i zisk ze zahraničního prodeje by byly taková přídavná hodnota k jeho základním příjmům, kterým jsou daně. Pokud by se někdo snažil namítat, že se stát takto chovat nemůže, budu oponova. Stát může téměř všechno. Zvláště když to dělá pro lidi.

 

Pokud by takovouto svoji kompetenci stát někomu postoupil, spadl by celý systém znovu do současné anarchie. Dopadlo by to stejně jako například s těžbou našeho uhlí v posledních 30 letech nebo s polostátními firmami.

 

Energetika je obor, který je nejdůležitějším odvětvím nejen u nás. Možná si toho mnozí naši politici ještě ani nevšimli, ale je to tak. Pokud se stane tak, jak je shora uvedeno, stát konečně získá nad tímto nanejvýš strategickým odvětvím řádnou kontrolu, a to včetně pravdivých bilancí. Právě o těch bilancích mám v tuto chvíli velké pochybnosti. Ty jsou v energetice základem všeho, a přitom jsou velice snadno manipulovatelné. Pokud se toto podaří, pak už bude stačit vybudovat co nejvíce různých lokálních energetických zdrojů elektřiny o různých výkonech, ale zatím především s plynovým pohonem. A nutnéí samozřejmě také dobudovat chytré a především spolehlivé přenosové sítě.

 

A potom samotné zdroje už nebude muset prakticky řešit a budovat jenom náš stát, ale k tomu budeme mít motiv také my všichni ostatní. Jednotlivci, firmy, společnosti různá sdružení a organizace, prakticky kdokoliv. A že takové menší a malé kombinované elektrárny porostou i bez dotací jako houby po dešti, o tom není pochyb. Kdo by si rád nevytvořil podmínky pro vlastní výrobu peněz…?

 

Takovéto opatření a tento princip vytvoří podmínky pro zbudování zcela nového moderního "finančního systému", ve kterém se vyrobená elektřina může stát vlastně navíc i alternativním platidlem. Organizačně to problém nebude. Všichni přece potřebují obojí, jak peníze, tak i elektřinu. Takové platidlo bude potom vždy kryto a podloženo zcela konkrétní komoditou, kterou bude elektřina, resp. její zdroje. A elektřina je univerzálnější než zlato. Elektřina je dokonce schopna hodnotu samotného zlata ještě zvyšovat. Zcela určitě hodnota elektřiny v budoucnu výrazně poroste. A možná i rychleji, než se dnes zdá. Navíc s postupujícím vývojem tohoto prezentovaného systému, průběžným a plošným budováním lokálních zdrojů, bude neustále posilována energetická bezpečnost ve všech jejich ohledech. A budou klesat také ztráty energie přenosem, a také se zvyšovat účinnost zdrojů z důvodu lepšího využití tepla.

 

Technická úroveň dnešního světa je na takové úrovni, že bez elektřiny už dnes prakticky nelze existovat. Kam se člověk podívá, všude jenom samá elektřina. Zde nejsou na místě obavy, že by elektřina neměla budoucnost. Tedy i platidlo ve formě elektřiny svou budoucnost má. Jaký je vůbec rozdíl mezi penězi a elektřinou? Všichni potřebují obojí. A možná, že spíše elektřinu než peníze. Celé je to jen otázka přístupu. Ať už státu nebo občanů.

 

Když si takto bude moci každý výrobce vyrobit kdykoliv elektřinu také pro sebe, bude motivován dokonce pětkrát. Jednou k vlastním úsporám, aby sám ušetřil svoji vlastní elektřinu, podruhé aby vydělal prodejem elektřiny státu, potřetí aby uspořil co nejvíce potřebného vstupního paliva, po čtvrté ho to bude motivovat k tomu, aby co nejvíce využíval dostupné obnovitelné zdroje a konečně popáté, aby co nejvíce využíval odpadní teplo z výroby.

 

Každému výrobci, pokud bude provozovat tepelnou elektrárnu, potom zbude jako odpad výroby teplo. To může využít jakýmkoliv vhodným způsobem hned na místě pro vlastní potřebu. Za zmínku stojí také poznámka, že toto odpadní teplo se dá také akumulovat, a to snadněji, jak samotná elektřina. Pokud odpadní teplo jinak nepůjde využít, může provozovatel i toto teplo zmařit. Je přece jedno, jestli část tepla zmaří ve své malé lokální elektrárně, nebo vyletí do atmosféry bez užitku přes chladicí věže nějaké velké tepelné elektrárny (třeba i jaderné). Je dost pravděpodobné, že každý takový výrobce si nejprve zajistí elektřinu pro vlastní potřebu a až potom bude státu nabízet a prodávat svoje přebytky elektřiny. Existující rozvodné sítě samozřejmě umožní v případě potřeby kdykoliv elektřinu od státu také odebírat.

 

Dá se úspěšně předpokládat, že v takovémto systému poklesne v celkové bilanci potřeba elektřiny, protože si ji kdekdo vyrobí sám. Tím samozřejmě vznikne také její vnitřní možnost přebytku pro stát, a tomu se otevře možnost větší dodávky do zahraničí. Navíc kapacita zdrojů potom může zůstat uložená v rezervě každého takového jednotlivého výrobce. A pokud bude v této oblasti na patřičné úrovni logistika státu, ten bude moci využívat od jednotlivého výrobce nejen jeho rezervu v případném výkonu, ale i energii uloženou v jeho případném lokálním úložišti. Toto je jedna z dalších možností využití malých zdrojů elektřiny.

 

Co se týká technického provedení takovýchto malých kombinovaných zdrojů, máme v této oblasti ty nejlepší podmínky, s tradicí našeho průmyslu, svými zkušeností s průmyslovou výrobou a dnes už i s potřebným kvalitním vybavením a v neposlední řadě i stávající slušnou úrovní automatiky. Máme pro takovou cestu našlápnuto velice perspektivně. Znovu opakuji: v odborných kruzích koluje názor, že nikde na světě neexistuje taková hustota výrobců energetických zařízení, jaká je u nás.

 

Stát uvažuje posunout nakládání s přenosovými daty na vyšší technickou úroveň. Tím přirozeně zlepší podmínky také pro distribuci elektřiny v rozvodných sítích. To potom také usnadní zajistit vyhovující kvalitu přenášené elektřiny, a to kmitočet a napětí. Potom drahé a svým způsobem i nebezpečné investiční celky energetických zdrojů mohou být nahrazeny mnohem levnější logistikou, která spolu se zmíněnými daty a narůstající robotizací výrazně zvýší přídavnou hodnotu vlastních obnovitelných zdrojů.

 

Toto řešení bude motivovat také 10 mil. našich obyvatel a prakticky každý z nás do toho bude moci vložit svůj podíl řešení a nápadů. A úměrně tomu z toho potom mít přímý prospěch. Má to ale jednu podmínku. V našich podmínkách musí tento systém zůstat pouze ve správě státu. Ztratilo by smysl, předat ho volně do rukou jenom soukromých firem a společností.

 

Kvalifikované a finančně silné firmy potom budou mít dost prostoru pro to, budovat se svou kvalifikací a kapitálem takové zdroje každému zájemci na míru a uvádět je do provozu. Případně nějakou vhodnou formou tyto zdroje malým či větším provozovatelům pronajímat, ať už v počátcích provozu pro úhradu investic, nebo i následně průběžně, při zajišťování kvalifikovaného dozoru při provozu. Toto řešení umožňuje prakticky nekonečné množství variant.

 

Masové rozšíření takovýchto kombinovaných malých energetických zdrojů potom usnadní a urychlí i jejich další vlastní vývoj a sníží jejich výrobní cenu. Některá možná další řešení a směr vývoje energetiky jsou v této knize také nastíněna. Tato oblast je pole neorané a je zde prostor především pro mladé lidi, kteří si takto mohou postupně zajišťovat svoji budoucnost. Při tom se budou moci zcela zřetelně podílet na vývoji také svého alternativního platidla. Je to dlouhodobý proces, může však být nastartován brzy, v klidu se rozvíjet postupně, plynule, bez nějakých šoků, ale také se zpětnými vazbami.

 

Tyto lokální energetické zdroje by se potom daly obrazně nazvat energetickými peněženkami, pomocí kterých by se daly provádět velmi snadno různé obchodní transakce. Mezi výrobcem a státem či státem a odběratelem, a to v obou směrech a na všech úrovních, jak u osob, tak u firem a společností. Podmínkou bude pouze existence nějaké vlastní lokální kombinované elektrárny. Čím více takových elektráren bude rozeseto po republice, tím lépe. Půjde o zcela jasná a konkrétní opatření, která budou podložena existencí fyzického zdroje. Nepůjde o žádné pochybné ekonomické obraty a spekulace, či virtuální řešení.

 

Možná bude vhodné upozornit na to, že takovou „energetickou peněženku“ bude moci vlastnit i obyvatel paneláku, pokud bude elektřinu vyrábět někde na své chatě nebo chalupě, a bude ji prodávat státu. Samozřejmě také ten, kdo se bude nějakým způsobem podílet s někým na vlastnictví takového zdroje.

 

Pokud bude náš stát jako jediný od všech soukromých výrobců vykupovat veškerou vyrobenou elektřinu, jedině on by s ní měl disponovat, přerozdělovat a prodávat ji dále, a to přímo, až konečným spotřebitelům, má pro to dost prostředků. Může pro to využít současně fungující státní firmu ČEPS. S ní pak mohou v této oblasti spolupracovat při organizování dodávek energií a plateb vybrané firmy jako ČEZ, E-on, RWE, Pražská energetika a podobně. Ale rozhodně už bez desítek či dokonce stovek zbytečných překupníků, podivných příživnických firem a takzvaných energetických šmejdů.

 

Když bude náš stát s vykoupenou elektřinou řádně hospodařit, může ji pak s čistým svědomím i vyvážet do zahraničí a získávat tak další nemalé prostředky do státní pokladny. Když budou provozovatelé v těchto lokálních kombinovaných elektrárnách používat dovezený zemní plyn, a navíc zde budou maximálně vyrábět elektřinu i z obnovitelných zdrojů, nebude se jednat o žádné drastické rabování našeho vlastního nerostného bohatství, ani životního prostředí. Negativní vliv spalování jako principu se přece dá udržet na uzdě a dále zdokonalovat technickými řešeními a kontrolním měřením. K tomu bude každý výrobce navíc motivován udržováním co nejlepší účinnosti svých „energetických peněženek“. A bude to tak státem exportovaná navíc přidaná hodnota obsažená v našich energetických zařízeních a rozvodných sítí. V tomto případě by se dalo mluvit dokonce i o exportu naší kvalitní organizace, logistiky, a vlastně i logiky.

 

Pokud náš stát přistoupí na tento princip realizace provozu tohoto sektoru energetiky, otevřou se jemu, i všem jeho občanům neskutečné možnosti.

 

Příklady přínosu transakcí s elektřinou

 

Při takovémto zvýšeném pohybu při obchodu s elektřinou bude moci stát snadněji poskytovat podporu prakticky čehokoliv a komukoliv, při svých dodávkách elektřiny odběratelům formou slev na odběr energie. A při výkupu od výrobce zase bonusy. Výkupem i dodávkou bude moci řídit prakticky všechny oblasti lidské činnosti a bude při tom ještě nepřímo pomáhat vytvářet opravdové hodnoty, které budou za každých okolností kryty zcela konkrétní komoditou, kterou bude elektřina vyrobená ve zcela konkrétních zdrojích. Naše cena elektřiny pak nebude závislá na žádných nesmyslných virtuálních cenách energetických burz.

 

Tímto způsobem bude moci náš stát komukoliv poskytovat půjčku na samotné vybudování takové malé lokální kombinované elektrárny. Pokud si dotyčný z půjčených peněz vybuduje vlastní elektrárnu, bude moci snadno půjčku splácet dodávkou elektřiny státu dle sjednaného diagramu. Přitom bude sám energeticky zabezpečen. Takovouto transakcí se také nesmírně usnadní a urychlí plošné budování těchto zdrojů.

 

Samozřejmě analogicky může stát půjčovat prostředky komukoliv na cokoliv. Každý takový vlastník a provozovatel malé kombinované elektrárny se potom stane takovým malým fabrikantem, který se navíc nebude muset starat ani o výrobní sortiment. Jeho jedinou povinností bude dohodnout se se státem na dodávkách elektřiny. Postarat se však bude muset nejprve o prostředky pro pořízení zdroje, potom bude muset průběžně zajišťovat nákup paliva a samozřejmě též bezproblémový provoz svého zařízení, které mu bude vydělávat i v době jeho odpočinku. Navíc bude moci dle svého rozhodnutí svobodně zvažovat, jak naloží s odpadním teplem a konečně i se svojí vyrobenou elektřinou. Bude k tomu mít vlastní zařízení, se kterým bude moci nakládat, jak uzná sám za vhodné.

 

Stát ale také může sám začít postupně v terénu plošně budovat svoje malé státní kombinované elektrárny. K čemu by to bylo? Odpověď je snadná. Provoz státu něco stojí. Prostředky získává výběrem daní. To je praxe známá od nepaměti. Tehdy však nebyla zavedena elektřina jako dnes, prakticky všude. Do poslední vesnice, na poslední samotu. Proč by si dnes, za současného stavu nemohl i stát „přivydělávat“ lokální výrobou elektřiny? Když půjdete v takovýchto úvahách ještě dál, můžete dojít k názoru, že třeba jednou bude moci stát dosavadní daně úplně zrušit a prostředky pro svůj provoz zajišťovat jen výrobou a obchodem s elektřinou. Určitě by to bylo mnohem jednodušší a také účinnější než výběr daní. Motiv 10 mil. občanů by se otočil, a místo toho, aby se každý vyhýbal placení daní, tak by se každý snažil elektřinu vyrobit a prodat státu. A té nebude nikdy dost. Alespoň v příštích 100 letech určitě. Na nějakou dobu by byla energetika zajištěna. Naše společnost by postupně svoje bohatství navyšovala i bez nějakých úsměvných koncepcí, studií a prognóz.

 

Realizace tohoto systém by byla trochu náročnější na technická řešení, a především na organizaci. Zato potom provoz by byl energeticky mnohem bezpečnější a stabilnější. Byl by také mnohem odolnější vůči vlivům zvenčí. Provoz by byl opřen o něco skutečného a reálného. Ne o nějaké pochybné obchody na burzách, různé finanční spekulace a hlasité plané úvahy u řečnických pultů.

 

Malé kombinované elektrárny mají proti jaderným elektrárnám také mnoho provozních výhod. Dají se snadno a bez problémů dotáhnout s technickou úrovní do stavu bezobslužného provozu. A tento fakt potom umožní další řešení. Těch je prakticky nekonečné množství.

 

Bydlení. Velkým problémem je v současné době bydlení. Řešení je poměrně snadné. Utvoří se družstvo. Svým způsobem to bude už od počátku kompaktní jednotka. Nebude to žádná směs majitelů bytů nacpaných do jednoho bytového domu, postaveného dle potřeb developera. Noví a movití majitelé se k takto snadno nabyté nemovitosti často chovají hodně odlišně od standardních obyvatel. Stavební družstvo si zadá projekt podle svých potřeb. Nezapomene naprojektovat svoji malou kombinovanou elektrárnu. Půjčí si na stavbu a bydlení si postaví. Po nastěhování začnou obyvatelé vyrábět elektřinu pro sebe a prodávat ji také státu. Tím úvěr na stavbu splatí. Nemusí se bát ani o případnou ztrátu zaměstnání. A z dalšího provozu takové malé družstevní kombinované tepelné elektrárny bude mít v budoucnu určitý trvalý zisk navíc. Stát tak přijde snadněji k elektřině jako ke strategické surovině, kterou dál zhodnotí a zajistí ji tak i pro jiné.

 

Různá sociální zařízení. Není zase tak velký problém taková zařízení zbudovat. Mnohem nákladnější je potom jejich provoz. Ať už je takové zařízení soukromé nebo státní, řešení je také v nové malé kombinované tepelné elektrárně. Provozovatel si svoji vyrobenou elektřinu prodá a tím si sníží náklady nebo dokonce získá další prostředky na provoz těchto zařízení. Je obecně známo, že zrovna takovýchto zařízení je vzhledem k narůstajícímu věku obyvatelstva chronický nedostatek. Přitom by toto řešení pomohlo současně jak sociální oblasti, tak i energetice. Jen taková zajímavost. U nás bylo v roce 2013 dle statistiky v provozu 491 domovů důchodců. Já odhaduji možný výkon pro takové zařízení i s přebytkem 1 MW. To v součinu dělá 491 MW. A to je přibližný poloviční výkon uvažovaného jednoho bloku pro rozšíření JED. A to je jenom nepatrná výseč možností.

 

Příspěvkové organizace obecně. Vydělávat si na svůj provoz budou moci také ony. V současné době odčerpávají prostředky ze státního rozpočtu. A to často dost nekontrolovaně. Proč by se nemohly živit sami tak, že budou vyrábět elektřinu a budou ji prodávat státu? Podmínkou pro to bude nějaká konkrétní stavba umožňující zbudování potřebné elektrárny. Pak by je stát nemusel podporovat přímo vůbec, a naopak by na nich ještě vydělával.

 

Nemocnice, polikliniky, lázeňská zařízení. Vydělávat by mohly na svůj provoz i tato zařízení. Ať už státní nebo soukromá. Navíc u nemocnic by měly být už nyní vyřešeny záložní energetické stroje. Bude pak snadnější rozšířit tato zařízení o malou kombinovanou tepelnou elektrárnu s provozním výkonem. Tu provozovat nepřetržitě a tím si vydělávat na vlastní provoz. Svým potřebným výkonem se dají už takováto zařízení přirovnat průmyslovému podniku. Navíc zde bude snazší také využití odpadního tepla.

 

Výrobní podniky a provozy. Průmyslová, chemická, potravinářská, zemědělská a podobná zařízení se mohou z technického pohledu stát snadno vlastníky a provozovateli zdrojů elektřiny. Charakter těchto provozů nabízí možnosti budování těch největších lokálních zdrojů, a to jak svým prostorem, tak i potřebou výkonů na místě. Ostatně o jejich existenci, zvláště v průmyslových provozech, svědčí i nedávná historie. V minulosti zde byly podmínky také pro využití pevných nebo i kapalných paliv. Zbudovat zde zdroj na zemní plyn tak bude mnohem snazší.

 

Zemědělství. Snad nikde a v žádném odvětví naší společnosti nejsou tak vhodné podmínky pro vlastní výrobu elektřiny a její rozsáhlé využití hned na místě, jako právě zde. Pokud naši malí i velcí sedláci a statkáři sáhnou s patřičnou razantnosti po své nejúčinnější zbrani, kterou je zdravý selský rozum, nejen že nás všechny bez problémů nakrmí a napojí, ale dodají také potřebnou elektřinu státu. A budou moci navíc přebytek svojí produkce konzervovat, a takovou ji potom dodávat potřebným po celém světě. Proto ale potřebují ke své klasické činnosti připojit i budování, a potom samozřejmě provoz svých vlastních energetických zdrojů. A pro to jim postačí dvě věci. A těmi jsou motiv a svoboda. Stane se tak, když motivem bude spravedlivý a spolehlivý výkup elektřiny státem, a oni nebudou v područí nějakých nesmyslných regulací a dotací. Určitě to potom brzy poznáme také na našem životním prostředí.

 

Sedlákům i statkářům se všechny obnovitelné zdroje samy přímo nabízí v jejich celém, důvěrně známém prostoru, tedy ve volné přírodě. Musí mít ale možnost se spolehlivě opřít o nějakou, třeba i malou, tepelnou elektrárnu. Spoutané a správně organizované sluneční paprsky a vítr nejsou rozhodně všechno. Ve svém prostoru a prostředí mohou uvažovat dokonce o sběru a jímání metanu, případně o výrobě a využití dřevoplynu. Nesmyslné skleníkové plyny mohou nahradit skutečnými skleníky, a tím prodloužit vegetační dobu. Mohou tak pro nás získat dokonce také nestandardní potraviny, pěstované na jihu.

 

Tak, jak budou moci sedláci a statkáři ve svých podmínkách využít malé sektorové energetické zdroje, podobně to může dopadnout i se zpracovatelskými zařízeními. Kde je napsáno, že by jim náš průmysl nemohl dodávat nějaká menší a sektorová zařízení nejen pro chov, ale i pro porážku a zpracování živočišné výroby? Proč by v menším rozsahu nemohly přímo na místě zpracovávat a konzervovat maso, mléko, ovoce a zeleninu? Proč by nemohli sedláci a statkáři v menším rozsahu třeba i mlet mouku? Proč by si nemohli zbudovat svým podmínkám úměrné sklady a třeba i mrazírny? Proč by nemohli svoje produkty prodávat „přímo ze dvora“ nebo rozvážet k zákazníkům? Rozhodně by toto všechno zvýšilo potravinovou bezpečnost celého státu. A byl by také výrazně rozšířilo sortiment potravin při omezení dovozu ze vzdálených teritorií (s úsporou mezinárodní dopravy, šetrností k životnímu prostředí atd.). A právě toto všechno umožní vlastní levná elektřina.

 

Vše ukazuje na to, že společnost narazila hlavou na strop globalizace a také obecného slučování. Trend vývoje už začal měnit svůj směr, a kdo ho zavčas nezachytí, se zlou se potáže. Vše nasvědčuje tomu, že lidé pochopí velice rychle, jak si mají a mohou sami zajistit svoji bezpečnost, ať už energetickou, potravinovou, zdravotní nebo i migrační. Že se tak bude dít ve všech oblastech našeho života, je nad slunce jasnější. Stejně jako to, že nejsilnější karty mají v rukách právě naši sedláci a statkáři. Je ale také na nás ostatních, zda budeme preferovat nějaké nesmyslné střety všech možných zájmů anebo dáme přednost jejich souběhům.

 

Doprava. Železnice, tramvaje, trolejbusy. Zde jde prakticky výhradně o trakce. Z toho může přirozeně plynout, že zde se bude možná muset o zdroj dělit více soukromých investorů.  Nic ale nebrání tomu, aby se toho ujal také samotný stát. Význam takového provozovaného lokálního zdroje zde nabývá na významu i tím, že bude současně zastávat funkci náhradního zdroje také v případě náhlého blackoutu. Pro odstranění případného blackoutu je potřeba především dostatek dopravy a také informací.

 

Organizace vlastnící jakoukoli vhodnou budovu pro umístění a provozování malé kombinované elektrárny. Do tohoto systému snadno zapadnou také například školy všeho druhu a na všech stupních. Dají se jmenovat i sportovní zařízení a stadiony, kulturní zařízení, divadla, obchodní domy, hotely, úřady a další. V těchto případech je myslím jasný přínos takového řešení. Spotřeba jak elektrické energie, tak i tepla je v těchto prostorech poměrně jasně vymezena. Podobně je to i s odpovědností, a tu potom kopíruje i motivace. Tato skupina možných zdrojů je dost rozmanitá a zdá se, že zasahuje značně do soukromého sektoru. Tím spíše by to mohlo přinést prospěch také státu.

 

Obce a města. Ta podléhají v konečné organizaci státu a jejich provoz je financován z jeho rozpočtu. Objemem i charakterem nákladů jsou u těchto organizačních jednotek nesmírné rozdíly. A zdroj těchto nákladů je mnohdy od energetické spotřeby hodně vzdálen a cesta k němu často složitá. Proč tedy takový zdroj příjmu nezbudovat hned na místě? V těchto obcích a městech navíc může potřeba financí značně kolísat v čase. Zpětná vazba do zdroje má za současného stavu značnou prodlevu. Zjednodušeně řečeno, pokud by každá obec a město mělo svůj zdroj elektřiny, byla by komunikace s centrem mnohem jednodušší, provoz „zdroje peněz“ operativnější.

 

Přínos kombinované domácí elektrárny v sociální oblasti. Obecně je uváděno, že nejúčinněji je realizována sociální péče v domácím prostředí. Tento systém lze proto výhodně využít i v takovýchto jednotlivých případech. Samozřejmě, pokud jsou pro to vyhovující stavební podmínky. Také takové řešení do systému snadno zapadne. Pro postižené a nemocné se potom může stát "berličkou" právě taková domácí elektrárna. Ta jim a jejich rodině bude vydělávat prostředky na péči o potřebné či hrazení sociální péče.

 

Vyřešení problému H–Systému. Nemůže být pochyb o tom, že, tento zde prezentovaný systém elektřiny jako alternativního platidla, by mohl pomoci vyřešit i 20 let táhnoucí se problém s bydlením mnoha stovek podvedených občanů. Právě vyřešení tohoto problému by se mohlo stát příležitostí pro ty nejbohatší a nejschopnější soukromé energetické firmy. Bylo by to naprosto legální a řešení na úrovni, přinášející prospěch postiženým občanům a nemalý zisk pro takové firmy či společnosti. A vydělal by na tom ještě i náš stát. Jak to celé provést? Existuje pro to poměrně jednoduché řešení.

 

Jak každý ví, jedná se v tomto případě právě o rodinné domky. Energetická firma nebo společnost by proinvestovala pořízení domácí tepelné elektrárny v každém domě. V každém takovém rodinném domku se pro to určitě najdou vhodné podmínky. A určitě se najde možnost zbudovat a připojit nějaký obnovitelný zdroj. Když pro to bude mít firma prostředky, určitě nebude pro ni problémem toto vyřešit i technicky a provozně. Zbuduje tento kombinovaný zdroj elektřiny, uvede ho do provozu a bude dodávat elektřinu státu a odpadní teplo z výroby spotřebuje zákazník na místě. Pak už to bude jen otázka dohody či smlouvy, kdo, o kolik a jak dlouho se bude dělit o zisk. Ve hře budou tři subjekty: majitel domu, energetický investor a stát.

 

Při tomto řešení může odborná firma proškolit provozovatele a na provoz dohlížet kvalifikovaně svými pracovníky a provádět odbornou údržbu. Budou tím také vytvořeny podmínky pro další vývoj takovéto domácí kombinované tepelné elektrárny.

 

Zhodnocení

 

Tento systém pak může vydělávat soukromým osobám, firmám, společnostem i samotnému státu. A možná by takto vyrobená elektřina a prodaná státu nemusela být vůbec zdaněna. Proč také, když stát získá prostředky jinou, pohodlnější cestou, a to bez složité a málo účinné administrativy.

 

Je zde však ještě jeden provozně technický faktor. Někdo může namítat, že rozptýlení malých tepelných zdrojů způsobí zhoršení životního prostředí. Osobně si myslím, že opak bude pravdou. Takovýto zdroj bude sice lokální, ale stabilní. Bude mít za úkol vyrábět elektřinu, zajišťovat ji provozovateli, a ještě mu vydělávat peníze. To ho potom bude motivovat k tomu, aby měl své zařízení v co nejlepším technickém stavu. Každé nedokonalé spalování samozřejmě životní prostředí ovlivňuje, ale také snižuje účinnost zařízení. A špatná účinnost snižuje produkci. Provozovatel by potom přicházel o zisk. A ten přece bude svůj zdroj provozovat proto, aby mu vydělával. A nezapomeňme na možnost maximálního využití obnovitelných zdrojů.

 

Rozvoj tohoto řešení a jeho postupná realizace, pak může přirozeně odsunout nesmyslné rozšiřování jaderných elektráren na vedlejší kolej. A tak ušetřit obrovské prostředky z veřejných zdrojů na rozšiřování jádra.

 

Vedlejším produktem tohoto nového speciálního energetického systému bude, kromě vyšší provozní spolehlivosti a bezpečnosti, díky lepšímu využití tepla zdrojů, navíc i zlepšené životní prostředí. Zajistí totiž dostatek cenné elektřiny a přinese prostředky, jak státu, tak i občanům. To potom umožní navíc výzkum a vývoj nových technologií. A ty nám zase potom umožní širší likvidaci odpadů.

 

Umožní vznik ostrovních systémů a jejich vzájemné propojování. To výrazně omezí možnost vzniku případného blackoutu. V neposlední řadě to bude do značné míry paralyzovat mnohaletou agresivitu solárních baronů a současné energetické lobby. A to všechno bez drahých a nesmyslných energetických koncepcí, studií a nějakých akčních plánů, bez emisních povolenek, bez kasinové ekonomiky prováděné na burzách, bez drahých a nejistých studií, s kterými se dá snadno manipulovat. Realizace může být postupná, souběžná se stávajícím stavem. Rozvoj energetiky bude plynulejší, s možností vyhodnocování zpětné vazby. Všechno tak může být realizováno ve vlastní režii, bez přímé účasti zahraničních zlatokopů.

 

Export tohoto systému

 

Je pravda, že takovýto systém výroby a distribuce elektřiny nebyl dosud nikde realizován. Nic ale přece nebrání tomu, abychom s realizací začali právě my. Vše také nasvědčuje tomu, že by tento systém mohl přebrat také kdokoliv jiný na světě. Dokonce se nabízí myšlenka postupně ho zavést a rozšiřovat v rozvojovém světě. Dodávat tam tyto malé kombinované tepelné elektrárny, jako základní energetický zdroj a podmínku pro zdárný rozvoj obnovitelných zdrojů a budovat tam rozvodné sítě.

 

Je to výzva pro nás i pro ostatní rozvinuté země, a také pro jejich průmyslová odvětví. Mohou tak poměrně snadno přetransformovat část své současné kapacity na tento charakter výroby. Malé kombinované zdroje vyrobí v počátcích snadno doma ve svých firmách. Vyvezou je do tamní oblasti, tam je nainstalují a lokálně uvedou do provozu. Postupně začnou vznikat ostrovní systémy. Souběžně s touto činností mohou budovat rozvodné sítě a ostrovní systémy propojovat. V konečné fázi tam mohou tento systém i nějakou dobu provozovat, a tak získat zpět svoje investice i se ziskem.

 

Hodnota takového energetického sortimentu může dnes snadno přesáhnout i hodnotu nejen automobilového, ale i zbrojního průmyslu. Zvyšovat technickou úroveň malých energetických zdrojů je snadnější, ale navíc i žádoucí, protože budou finančně dostupnější. Prospěch z toho budou mít potom všechny strany.

 

Elektrifikace rozvojového světa může začít velice brzy a rozvíjet se postupně. Malé kombinované elektrárny nejsou žádné rozsáhlé a nákladné investiční celky. Tento systém by se dal také nazvat tak trochu „sektorovým“. Ve své podstatě jde o kompaktní celky, které se dají i poměrně snadno přepravovat s ohledem na své rozměry i váhu. Nelze ani přehlížet univerzálnost jejich použití v terénu.

 

Co s případným přebytkem elektřiny?

 

Do tohoto opatření se může promítnout ještě jeden nestandardní faktor. Možná může někdo přijít s námitkou, že toto řešení má také své hranice a že může dojít ke stavu, kdy nastane přebytek elektřiny a klesne o ni zájem. Tu totiž není možné rozvádět po celém světě. A že její cena potom výrazně klesne, to samozřejmě možné je. A kdyby k tomu došlo, nebude to rozhodně žádná katastrofa.

 

Elektřina je provázána prakticky se vším. Pokud by klesala cena elektřiny, pak díky propojení všeho se vším, by se to muselo promítnout také do nákladů všeho. Potom bychom to přirozeně poznali všichni na všech cenách. No a následovalo by kromě snížení cen služeb i snížení cen výrobků. Snížení cen služeb bychom poznali doma nebývalým zvýšením kvality života. No a levné výrobky se dají naložit a odvézt k prodeji kamkoliv. Tak že elektřina by se nevyvážela jenom po drátech, ale také ve zboží. A díky levné elektřině by se dala k výrobkům přibalit i vyšší přidaná hodnota, společně i s místní tradicí našeho průmyslu.

 

Shora uvedené myšlenky jsou soubor možných opatření k rozvoji naší energetiky. Je to jedna možná vize, na kterou však může přímo navázat každý trochu znalý člověk a rozšiřovat ji bez zbytečných odkladů všemi směry. Ať už svým postavením nebo kvalifikací. Není to žádné čekání na nějakou náhodu nebo na něco, co je zatím skryto někde za horizontem. Startovací výstřel však musí provést výhradně náš stát se svojí autoritou.

 

Pandemie a energetika

 

Samozřejmě, že jsem nemohl opomenout energetický blackout, který je uveden na jiném místě. Shodou okolností ale v současné době dochází nejen u nás, ale v celém světě, k obrovským zdravotním problémům. Odborně se tomu říká pandemie. Dovede si však vůbec někdo představit, kdyby se s tímto současným stavem pandemie potkal opravdový blackout?

 

Rozhodně nechci nikoho strašit, ale jako provozní technik vidím i tyto možné souvislosti. Kdo může garantovat, že delší a rozsáhlejší zdravotní neschopnost energetiků nemůže v případě blackoutu výrazně zkomplikovat život celé společnosti? Není to tak dlouho, kdy brzy po sobě opakovaná nepřízeň počasí činila problémy nemalému počtu domácností.

 

V současné době vidíme všichni vyčerpané lékaře i celý zdravotní personál. Ve vší úctě k nim všem, a tu mám jako technik obrovskou, si ale dovolím konstatovat, že jejich kapacita je přece jenom rozestřena alespoň nějak plošně. Při provozu velkých energetických zdrojů tomu tak ale není ani náhodou. Zde je za současného stavu kapacita kvalifikovaného personálu soustředěna do jednotlivých míst, a to také není ani ze zdravotního hlediska ta nejlepší varianta.

 

Většina energetických zařízení patří do skupiny vybraných zařízení z hlediska bezpečnosti. Za tím pak jsou z hlediska obsluhy různá specifická oprávnění, navíc často odstupňovaná v různých úrovních. A také s cyklickými školeními. To by ale nebylo tak zlé. V energetice ale nestačí udělat si například „autoškolu třídy B“ a pak jsem oprávněn sednout za volant jakéhokoliv osobního automobilu.

 

Právě u těch velkých energetických zdrojů je každý zdroj jiný a jeho poznání vyžaduje určitý čas. Tam nemohou v případě potřeby třeba nastoupit studenti jak na chmelovou brigádu nebo sběr brambor. Tam určitou požadovanou odbornou úroveň a zkušenosti přehlížet nelze.

 

Pokud ale budete ve svém rodinném domku nebo třeba ve své malé provozovně používat nějakou sériově vyráběnou malou plynovou tepelnou a k tomu ještě bezobslužnou domácí elektrárnu, vše bude podstatně jednodušší. Výrobce vám k ní dodá návod k obsluze, jako ke každému plynovému kotli. A já mám vážné obavy, že takovéto provozní souvislosti dnes někdo vůbec zvažuje ve svých studiích, koncepcích a výhledech.

 

Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Jsem přesvědčen, že právě toto opatření, použití elektřiny jako alternativního platidla, může výrazně pomoci k následné revitalizaci našeho hospodářství, postiženého současnou pandemií. Jak to udělat je poměrně docela snadné.

 

Stát jako nejvyšší autorita může skokově zvýšit a garantovat cenu elektřiny. Současně může stanovit patřičnou výkupní cenu přímo od výrobce, a to bez diskriminace a také bez ohledu na způsob její výroby. A pak také může okamžitě začít tuto elektřinu vykupovat. Je to opatření vlastně jenom administrativní, tedy poměrně snadné a rychlé. Je to také možnost poměrně rychle revitalizaci nastartovat. Pak může výkup elektřiny postupně narůstat s nárůstem zdrojů a tím budou postupně narůstat prostředky získané státem. Ale současně z toho budou mít bezprostřední zisk i výrobci elektřiny. Platit to budeme samozřejmě my všichni. Bude to ale s výhledem a perspektivou na možnosti každého z nás, zapojit se do tohoto dění také. Ať už přímo nebo zprostředkovaně. Mnozí drobní výrobci už své zdroje na střechách mají, ale výkup této elektřiny je v dnešní době zcela nesmyslně blokován.

 

Máme před sebou sezonu vhodnou pro výrobu elektřiny ze slunce. Proč by měla možnost výroby zůstat jen v rukou vyvolených? Zvláště, když právě v dnešní době čelíme my všichni bezprostřednímu zdravotnímu ohrožení. Bez ohledu na postavení, kvalifikaci a konečně i věk.

 

Znovu opakuji. Osobně jsem přesvědčen, že špatně organizovaná energetika může v dnešní době společnost naprosto rozložit a zničit. Naopak její správné uchopení a také organizace musí vést k výrazné prosperitě. Zvláště za aktivní účasti široké veřejnosti.

 

Původní text 28.6.2020

 

 

hlavní stránka