Hlavní stránka

Malé zdroje

Praktická energetika

Životní prostředí

O naší společnosti

Studny

Na tomto místě bych chtěl upozornit na jeden zdánlivě nesouvisející fakt s energetikou. Na zdroj vody, především na zdroj pitné vody. Ke standardnímu a komfortnímu vybavení místa kde se dá žít, patří vedle elektrické energie také zdroj vody. Přesto však zdroje vody, především lokální zdroje tedy studny, mizí raketovým tempem. Možná nemizí tak docela fyzicky jako jejich používání. Naštěstí ještě všichni lidé nepřišli o rozum docela a nenechali se zmanipulovat k technickým opatřením, definitivně zamezující přístup k vodě z vlastní studny.

 

Jako kluk žijící na vesnici, jsem chodil k pumpě s kýblem pro vodu skoro každý den. Pumpa byla pro někoho za rohem, někde ale také dost daleko. Ale byla tady a byla dostupná všem. S rozpačitým pokrokem v minulém režimu se časem stal možný přístup prakticky každé rodiny k tak zvanému "darlingu" tedy domácí vodárně. To automaticky iniciovalo budování vlastních studní a ty byly časem zbudovány téměř v každém rodinném domku. A docela to fungovalo. Časem se ale začalo zjišťovat, že se vlivem obecného nezájmu o životní prostředí stávala voda v některých studních postupně ne zrovna vhodnou k pití. Balená pitná voda tehdy ještě nebyla dostupná, tak se existující studny postupně stávaly pouze odběrnými místy pro zalévání zahrad. Ale také pro kontrolu vydatnosti podzemních vodních zdrojů. Tak že se nakonec zdála možnost napojit se na nově zbudované veřejné vodovody jako požehnání. Tato možnost ještě narostla s nově vznikajícími podnikatelskými aktivitami v novém prostředí.

 

A potom se z ničeho nic objeví důsledek té prokleté globalizace a centralizace. Najednou přijde situace a vy si nemáte jak umýt ruce, spláchnout po sobě, nebo dokonce zapít nutný lék. Jste totiž napojeni na veřejný vodovod a on nefunguje. Osobně jsem si uvědomil potřebu vody pro obyčejné žití hodně brzy.

 

Tehdy ale u nás na vesnici ještě ani žádný veřejný vodovod nebyl. Na vlastní oči jsem viděl ve studních na hladině vody 15 - 20 cm leteckého benzínu. A na "pumpách" ceduji "nebezpečí požáru". Ano, toto je pravda. Na vlastní oči jsem viděl osoby, které si z vodní hladiny ve vlastních studnách, kterých bylo tuším kole 15, sbírali palivo a nalévali ho do nádrží motorek a starších automobilů československé výroby. A nejen že nalévali, ale i opravdu jezdily. Pro jistotu vždy do nádrží přidali nějaké to deci motorového oleje, nastartovali a rázem zmizeli v oblacích dýmu. Ten než se rozplynul tak byli v čertech. Kouřilo se sice za nimi jak ze sentinelu, ale km ukrajovali. My bez paliva ve studních jsme jim říkali „Kuvajťani“. Ostatní obyvatelé ale proklínali tehdejší "petrobarony" kteří nedaleko zbudovaly sklady kapalných paliv pro státní rezervy. A samozřejmě svou liknavostí nezamezili únikům do podzemních vod. Celé to pokračovalo nejprve vrty kolem postižené lokality a nouzovým odčerpáváním ropných produktů. Souběžně s dodáním a zakopáním nádrží před domy a dovážkou pitné vody na náklady státu. A po několika letech to skončilo vybudovaným vodovodem pro celou obec.

 

Dále to rozvádět nebudu. Jenom chci zdůraznit  jednu moji životní zkušenost. Investice do zbudování kvalitní studny a její údržby je hodně dobrá investice. A cena této investice poroste brzy mnohem rychleji než se nyní zdá. Vybudovat si dosud neexistující studnu s pitnou vodou znamená vybudovat si jeden z nejpevnějších pilířů podpory pro svoji budoucnost...

 

27.08.2014

 

 

hlavní stránka